Kina
Maják, Arbes, Sofie – kina na Smíchově
Když pamětnice vzpomínají na život ve smíchovské čtvrti, celkem samozřejmě zmiňují i některá z místních kin: Maják, Arbes a Sofie.
V neděli o půl jedenácté ráno jsme chodili na pohádky. Lístek stál dvě koruny, Eskymo padesát haléřů. Chodily jsme my, děti, jenom jsme přeběhly ulici. My jsme totiž naproti kinu bydleli.[1]
Můj manžel – protože já v neděli ráno připravovala jídlo – tak on vzal malého a šel s ním na pohádky (pak to kino zrušili). A když přišel domů, už bylo na stole teplé jídlo.[2]
Kino Arbes stálo na Arbesově náměstí číslo 753, kino Maják se (od roku 1914) nacházelo v Lidické ulici, číslo 312, kino Sofia, dříve kino Na Knížecí, v ulici Ostrovského, č. 646. Všechna ukončila svou činnost po r. 1991, v současnosti se na jejich místě provozují kasina a fitness centrum.
Pamětnice vzpomínají na svá oblíbená představení – staré české filmy, pohádky, válečné a ruské filmy, při jejichž promítání se v kině sešlo spoustu Romů z okolí: populární byla mimo jiné československá pohádka Pyšná princezna (1952) nebo zfilmovaná dramatická povídka Muzikantská Liduška (1940). Velkým hitem se stal (nejen) mezi Romy zfilmovaný příběh náčelníka Apačů, Vinnetou (1962–65).
Ježíšku, mně mohlo být kolik? Asi deset let, když mi maminka na tenhle film koupila lístek. Mně a mojí sestře. Kolikrát jsme ten film viděly, ježišmarja, asi stokrát! No já určitě! A potom byla revoluce a už jsme měli děti a Vinnetoua vůbec nikde nehráli. Až najednou na Vinohradech, v Radio paláci, tam ho dávali. Tak jsme se sebrali a šli se podívat. Asi takových deset patnáct let jsme to neviděli. A jak jsme byli uvnitř, a jak jsme se na ten film koukali, tak jsme vzpomínali na to všechno, když jsme byli mladí…[3]
[1]Odoj kurke tosara o půl jedenáctej džahas pre pohadka. Listkos duj koruni, Eskymo padesát halířů. (A kaha tumen phirenas odoj?) O čhave ča. Pre aver sera amen bešahas, pre aver sera. Predžahas a imar samas odoj. (Rozhovor s pamětnicí, 25. 9. 2014)
[2]Paľik imar man sas čhave, man duj, a miro rom, me tosara tavas te chal kurke a ov lelas le ciknes a džalas leha tiž pre pohadka. A paľis zrušinde. A avelas khere a imar sas tato te chan…“ (Rozhovor s pamětnicí, 25. 9. 2014)
[3]Ježíšku! Mange sas keci? Asi deš berš, kana e daj mange cinďa o listki pr‘oda kinos. Mange the la pheňake. No, kecivar amen dikhľam kada kinos, sa? Ježišmarja, može sto raz! No, dikhľam. No me určiťe! A paľik sas revoluce a imar amen sas čhave a vubec na hrajinenas ňikhaj o Vinetu. Až jekhvar najednou kerde jekh, že pro Vinohrady, Radio palác, že odoj hrajinen. No, skiďňam pes, gejľam te dikhen. Asi dvacet, kajse patnact roki na dikhľam. No a samas odoj andre a sar dikhahas pr‘oda kinos, tak peske vzpomňinahas savoro, sar samas terne…(Rozhovor s pamětnicí, 25. 9. 2014)
