Na Hromádkové

Na Hromádkové

Romové hrají Romům

Pro tzv. slovenské Romy, kteří tvořili většinu mezi Romy, kteří přicházeli po druhé světové válce do českých zemí, patřila hudba po staletí k tradičním a prestižním způsobům obživy. Zároveň měla důležitou společenskou funkci pro samotné romské komunity. Tomu odpovídalo i postavení jednotlivých hudebníků, kteří byli váženými osobnostmi.

Na pražském Smíchově se stala slavnou kapela primáše Michala „Mochaľa“ Grundzy s cimbalistou Pokanem, ve které hrál na basu i manžel jedné z pamětnic. Hraním ve vinárnách a restauracích, kde se hrálo téměř výhradně pro neromské publikum, si přivydělávali a později se jím i živili. Romskému obecenstvu hráli na křtinách a svatbách i mimo Prahu, v Praze pak v hospodách a na více či méně organizovaných romských zábavách. Pamětnice vzpomínají na restaurace, kde se ke hraní a zábavě na Smíchově scházeli – patřila mezi ně hospoda U Rybářky u Arbesova náměstí, U Zeleného stromu v Košířích a Na Hromádkové na Bertramce. Větší a organizovanější zábavy za účasti romských muzikantů probíhaly v kulturním domě na Arbesově náměstí. Na zábavy vzpomínají pamětnice takto:

Chodili tam Romové, kteří uměli hrát, a že uměli hrát! Tak většinou v pátek, protože celý týden chodili do práce, no tak v pátek se sešli, hrálo se, tancovalo, vypili si spolu. Prostě byla zábava. To bylo Na Hromádkové, na Bertramce. […] Zábavy se pořádaly, i když nikdo z nás hospodu neměl. Něco se vždycky našlo. Gadžové nás nechali je pořádat, tehdy ano. A tak se hrálo. Kolikrát byly zábavy v kulturáku na Smíchově. Každý rok se tam pořádal ples. [1]

Na Arbesáku byla taková malá hospůdka, kam Romové chodili. Chtěli něco svého, odkud by je ostatní nevyhazovali. To byly moje nejhezčí léta. Chlapi si dali panáčka. Ženské málo, spíš ne, ale někdy si taky daly. Dělaly se zábavy… takový krásný vztah, to už nikdy nebude, krásný vztah měli mezi sebou ty lidi. Mám na ty léta hezké vzpomínky. [2]

[1]Avenas o Roma, so džanenas te bašaven, a že džanenas te bašaven! Tak většinou v pátek, kaj imar cejlo kurko kernas buťi, na, tak v pátek avenas, bašavnas, pijenas, no a sas zabava… Oda sas pre Hromadkovo, Bertramka. […] Kernas pes tiž romane zabavi, choč ňikas na sas karčma, vareso pes arakhelas. O gadže mukhenas, akor mukhenas, no, a bašavlas pes. Andro kulturakos na jekhvar sas, pro Smichov, odoj sas tiš furt zabavi, sako berš ples sas. (rozhovor s pamětnicí 22. 7. 2014, 25. 9. 2014)
[2]Pro Arbesakos sas ajsi cikňi karčmica, no oďa o Roma avka phirenas. O Roma kamenas ňeco peskero. Kaj len o gadže te na čhivkeren andal avri. To byly moje nejhezčí léta. O murša peske denas paľenkica. O romňa málo, spíš ne, aľe tiš peske denas. Zabavi peske kerenas… takový krásný vztah, to už nikdy nebude, krásný vztah měli mezi sebou ti Cikáni. Mám na ty léta hezké vzpomínky. (rozhovor s B. Virágovou, 22. 9. 2014)
Texty o životě Romů v poválečné Praze by nevznikly bez spolupráce s romskými pamětníky z Prahy. Se všemi z nich jsme v průběhu několika měsíců nahrávali jejich vyprávění o historii jejich rodin, jejich příchodu do Prahy ze Slovenska a způsobu, jakým se v Praze v průběhu několika desítek let zabydlili. Těchto individuálních i společných setkávání se zúčastnili: Olga Fečová, Ladislav Goral, Monika Grundzová, Božena Virágová a další dvě pamětnice, které se rozhodly zůstat v anonymitě. Vyprávění probíhalo z drtivé většiny v romštině, která je pro tyto pamětníky jejich rodným jazykem. Všem jim děkujeme za důvěru a ochotu se s námi o svoje vzpomínky podělit. Věříme, že jejich vyprávění bude pro návštěvníky stránek stejně poutavé, jako bylo pro nás. Na realizaci rozhovorů a tvorbě textů se podíleli Romana Hudousková a Jan Ort, pod vedením Heleny Sadílkové (Seminář romistiky KSES FFUK – www.romistika.eu).
Autor článku: Jan Ort, Helena Sadílková
[contact-form-7 404 "Not Found"]
cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ