Na Poříčí 32

Na Poříčí 32

V tomto domě žil ve třicátých letech Adolf Dauber, přezdívaný Dol či Dolfi, židovský houslista a skladatel, který vystupoval ve dvacátých a třicátých letech 20. století ve střední Evropě jak s taneční hudbou a jazzem, tak s vážným repertoárem.

Dauber se narodil roku 1894 v bukovinské Vižnici v tehdejším Rakousko-Uhersku. Ve čtyř letech měl první výuku hry na housle, v devíti letech se stal žákem na bukurešťské konzervatoři. Už ve svém mládí se zabýval taneční hudbou, v patnácti vedl vlastní salonní orchestr. Po konci první světové války, kdy působil jako koncertní mistr kapely pěšího pluku, hrával se svou 12 až 16člennou kapelou v hotelech a kavárnách v Praze a Mariánských Lázních. Ve Vídni založil v roce 1926 jazzový symfonický orchestr s 36 hudebníky, s nimiž vystupoval nejen v kavárnách, ale i ve velké a významné koncertní síni Musikvereinu ve Vídni, kde uváděl např. vídeňskou premiéru Gershwinovy Rhapsody in Blue. Ve svých hudebních programech Dauber spojoval operetní melodie, jazz a taneční hudbu s hudbou vážnou – obvykle hrál alespoň jednu větu houslového koncertu. Orchestr se stal světoznámým svými nahrávkami v britské Gramophone Company, kde nahrál i vlastní kompozice Dola Daubera. Po přesídlení do Prahy ve třicátých letech pokračoval Dauber s nahráváním německých i českých šlágrů a aranžoval filmovou hudbu.

Za nacistické okupace vyučoval Dauber na přeškolovacích kurzech, které organizovala Židovská náboženská obec od roku 1939, protože židům byl zakázán výkon většiny profesí. Dauber a jeho manželka unikli deportaci. Neunikl ale jejich syn, violoncellista a pianista Robert Dauber. Roku 1943 byl deportován do Terezína, roku 1945 zahynul v Osvětimi. Dol Dauber zemřel roku 1950, byl těžce nemocný a trpěl depresemi.

Více o tématu:

Josef Gmeiner: Aus österreichischen Bibliotheken. ÖNB Musiksammlung. Materialien aus dem Nachlaß Dol Dauber. In: Biblos. Österreichische Zeitschrift für Buch- und Bibliothekswesen, Dokumentation, Bibliographie und Bibliophilie, 36, 1 (1987), s. 23–25.

 

Autorka článku: Martha Stellmacher

en_GB
cs_CZ pl_PL de_DE en_GB