Profesorský dům

Nejstarší ze tří dejvických obytných domů postavených ruskou emigrací realizovalo „Česko-ruské profesorské stavební a bytové družstvo v Praze“ už v prvních letech výstavby nové čtvrti. Jeho autorem je Vladimir Aleksandrovič Brandt (1874–1944), který se v době československého exilu uplatnil kromě dejvického dvojdomu především jako spoluautor Chrámu Zesnutí Nejsvětější Bohorodičky na pražských Olšanech a jako autor vily Karla Kramáře ve Vysokém nad Jizerou.

V domě bydlely některé z předních osobností intelektuálního exilu (kromě dalších literární historik a spisovatel Alfréd Ljudvigovič Bém, muzikolog a filosof Ivan Ivanovič Lapšin, filosof Nikolaj Onufrijevič Losskij, ekonom, geograf a jeden z předních ideologů eurasijského hnutí Petr Nikolajevič Savickij), sídlila zde i Ruská akademická skupina a básnické uskupení Poustevna básníků (Skit poetov).

V suterénním prostoru (tzv. sborovně) probíhala výuka nedělní školy, sem byla po roce 1948 přenesena část uměleckých děl a liturgických předmětů z chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, které zde slouží dodnes bohoslužebným účelům v chrámu zasvěceném témuž světci. Na začátku padesátých let byla většina původních obyvatel domu vystěhována, stavební družstvo bylo zrušeno.

Text vznikl ve spolupráci se spolkem Živé město za finanční podpory Městské části Praha 6.
Autor článku: Jakub Hauser
cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ