U Rybářky

Romská hospoda

Kromě Arbesova náměstí a bytů jednotlivých členů komunity byly dalšími místy setkávání také restaurace a hospody. Romové měli na Smíchově „svoje“ hospody. V některých si sami organizovali romské zábavy (U Rybářky, U Zeleného stromu) s účastí romských muzikantů. Hospodu U Zeleného stromu v Košířích dokonce, vedle dalších podniků, provozovala jedna z pamětnic, Božena Virágová. Monika Grundzová vzpomíná, že z Arbesova náměstí se chodilo do hospody U Rybářky v Zubatého ulici nebo do hospody Pod Lipami přímo na Arbesově náměstí:

Na rohu jsme měli tu naši romskou hospodu, tam jsme chodívali takových dvacet let, do téhle hospody. Byla to romská hospoda. To člověk řekl „U Rybářky“ – a lidi už: „Jo, víme, kde to je.“ Ale chodili tam s náma i gadžové, jako ti stálí zákazníci. A nevadilo jim, že jsme Romové. S chlapama tam hráli karty, nedělali žádné rozdíly, to tehdy nebylo. Teď Romy už nikam nepouštějí. Nemůžeme si dovolit jen tak někam jít do hospody. Čtyřicet let jsme na Smíchově chodili na ten Arbesák, do parku. Asi tři nebo čtyři hospody byly na tom náměstí. Ta [naše] hospoda se jmenovala Pod Lipami. Tam Romové normálně chodili, chlapi na pivo, nebo jsme se tam chodili najíst, protože tam moc dobře vařili. Posedět si. Teď vám normálně veřejně klidně řekne: „Ne, Cikány neobsluhujeme!“ – a jdeme. Leda k Vietnamcům, tam ještě můžeme. Tam nás pustěj. Ale do české hospody? Nemáme šanci. A když, tak už to musí být jako ze známosti.[1]