Mnichovskou dohodou z 30. září 1938 byly německojazyčné oblasti Československa připojeny k nacistickému Německu. Mnohým sociálním demokratům a komunistům, kteří se nacistům postavili, nezbylo než utéct do českého vnitrozemí. Spolu s řadou židů a Čechů uprchli většinou do Prahy. Všichni si uvědomovali, že v Praze nebudou v bezpečí nadlouho. Tušili, že Hitler dřív nebo později zahrne do německého území i zbytek československého státu, což pro ně představovalo ohrožení na životě.

O získání víz pro sudetoněmecké uprchlíky se starala hlavně Britka Doreen Warriner, jež se ve své kanceláři ve Slezské snažila organizovat navazující cesty. Pár dní po příchodu německých vojsk 15. března 1939 prohledalo kancelář Doreen Warriner, zařízenou sociálnědemokratickou stranou DSAP, gestapo a zabavilo její obsah, včetně pasů uprchlíků.

V důsledku mnichovské dohody uprchlo mnoho sudetoněmeckých odpůrců nacismu, sociální demokraté i komunisté, Češi a židé z pohraničních oblastí Československa do bezpečného vnitrozemí, především do Prahy. Sudetoněmeckým sociálním demokratům bylo jasné, že nacisté dříve či později dorazí i do Prahy. Z tohoto důvodu se za podpory britských dobrovolníků organizovala emigrace do bezpečných cílových zemí. K nim patřily zejména Švédsko, Velká Británie (s pozdějším pokračováním do Kanady), Norsko a Belgie.

V důsledku mnichovské dohody uprchlo mnoho sudetoněmeckých odpůrců nacismu, sociální demokraté i komunisté, Češi a židé z pohraničních oblastí Československa do bezpečného vnitrozemí, především do Prahy. Sudetoněmeckým sociálním demokratům bylo jasné, že nacisté dříve či později dorazí i do Prahy. Z tohoto důvodu se za podpory britských dobrovolníků organizovala emigrace do bezpečných cílových zemí. K nim patřily zejména Švédsko, Velká Británie (s pozdějším pokračováním do Kanady), Norsko a Belgie.

Marie Schmolková se narodila roku 1893 do pražské židovské rodiny. Roku 1924 odcestovala do Palestiny a stala se sionistkou. Po převzetí moci nacisty v Německu roku 1933 pomáhala Schmolková německým židům, antifašistům a dalším odpůrcům nacismu. Roku 1936 se stala předsedkyní zastřešujícího svazu všech československých organizací pomáhajících uprchlíkům. Téhož roku se zúčastnila bezúspěšné uprchlické konference v Évianu. Na její žádost přišli do země britští dobrovolníci, aby pomáhali uprchlíkům. Mezi nimi i Nicholas Winton a Doreen Warriner. Po příchodu wehrmachtu do Prahy 15. března 1939 byla přesvědčená sociální demokratka Schmolková zatčena. Po několika měsících byla z vazby propuštěna. Odešla do Paříže a s vypuknutím války do Londýna. Zemřela v březnu roku 1940 na infarkt.

Obsazením Sudet nacisty v roce 1938 bylo mnoho židů, sociálních demokratů a komunistů nuceno uprchnout do vnitrozemí Čech. Když se uprchlická situace v Praze a jejím okolí vyhrotila, přišli na pomoc kvakeři, aby zmírnili utrpení lidí a pomohli jim při dalším útěku přes gdaňský koridor na západ. Dvě z nich, sestřenice Tessa a Jean Rowntree, byly přítomny od začátku a pomáhaly organizovat transporty, např. vyřizovaly formality a sestavovaly seznamy pro britské velvyslanectví, a zapojovaly se do zaopatření uprchlíků v nouzi. Role Náboženské společnosti přátel (kvakerů) v pomoci uprchlíkům je v dnešní české společnosti prakticky neznámá. V minulých letech v Praze opět vzniklo místo pro konání kvakerských pobožností, kde se konají pravidelná setkávání. 

V důsledku mnichovské dohody uprchlo mnoho sudetoněmeckých odpůrců nacismu, sociální demokraté i komunisté, Češi a židé z pohraničních oblastí Československa do bezpečného vnitrozemí, především do Prahy. Sudetoněmeckým sociálním demokratům bylo jasné, že nacisté dříve či později dorazí i do Prahy. Z tohoto důvodu se za podpory britských dobrovolníků organizovala emigrace do bezpečných cílových zemí. K nim patřily zejména Švédsko, Velká Británie (s pozdějším pokračováním do Kanady), Norsko a Belgie.

Hans Kelsen (* 11. října 1881 v Praze, Rakousko-Uhersko; † 19. dubna 1973 v Orindě u Berkeley, USA) patří k nejvýznamnějším právním vědcům 20. století. Značně přispěl zejména ke státnímu a mezinárodnímu právu i k právní vědě. Kelsen je považován za architekta rakouské spolkové ústavy z roku 1920, která platí z velké části dodnes.

Paul Adler (narozen 4. dubna 1878 v Praze, Rakousko-Uhersko, zemřel 8. června 1946 ve Zbraslavi u Prahy) byl česko-rakouský spisovatel, novinář a překladatel.

V září 1927 získalo Osvobozené divadlo vlastní licenci, spolu s ní získalo i lukrativnější prostory v pasáži Adria na Václavském náměstí, kam se přesunulo z malostranské Umělecké besedy.

Hlavní (Wilsonovo) nádraží v Praze bylo pro určitou část migrujících Romů místem, kde začínal jejich nový život v poválečných českých zemích...

V českých a moravských městech, kde Romové ze Slovenska nově začínali žít, bylo jedním z důležitých center jejich života jako komunity určitá veřejná prostranství.

Předválečné Praze dominovaly tři kavárny, kde se pravidelně a dlouhodobě scházela mezinárodní společnost podílející se na kultuře země v evropském měřítku.

Kavárna v hotelu Juliš na Václavském náměstí byla v Praze třicátých let atraktivní a výjimečná zejména svou architekturou a řešením prostoru.

Když v březnu 1939 německý wehrmacht obsadil Prahu a zřídil tzv. Protektorát Čechy a Morava, nezbylo mnoha odpůrcům nacionálního socialismu než uprchnout na velvyslanectví.

Někdejší Dům umělců byl po roce 1918 sídlem československého parlamentu. Tak se stal centrem české politiky, která se po roce 1933...

Kavárna byla součástí dnes památkově chráněného komplexu budov Mánes postaveném v čistém funkcionalistickém stylu. Navrhl jej pro Spolek Výtvarných umělců Mánes...

„Musíme ještě do Repre, Tvrdošíjní tam mají vždy v pondělí schůzi,“ píše v prosinci roku 1918 malíř Jan Zrzavý příteli Johannesu Urzidilovi.

Tůmova kavárna v Lazarské ulici byla typickou obyčejnou literární kavárnou meziválečné Prahy.

Jednou z dominant současné křižovatky na Můstku je pozoruhodná stavba architektů Aleny a Jana Šrámkových z roku 1983 se zalomenými výkladci...

Kavárna Slavia představuje českou kavárenskou legendu. Její věhlas vytvořilo postupně několik generací umělců.

Kavárna Continental existující na frekventované a promenádní třídě Prahy přes padesát let, tedy přes dvě generace, je opředena řadou vzpomínek stolních společností.

Kromě Arbesova náměstí a bytů jednotlivých členů komunity byly dalšími místy setkávání také restaurace a hospody. Romové měli na Smíchově „svoje“ hospody.

Pro tzv. slovenské Romy, kteří tvořili většinu mezi Romy, kteří přicházeli po druhé světové válce do českých zemí, patřila hudba po staletí k tradičním a prestižním způsobům obživy.

Každodenní život uprchlíků z Říše byl utvářen především nezaměstnaností. Bylo jim zapovězeno přijmout jakoukoliv práci.

V budově, která byla postavena v roce 1908 primárně jako školní budova pro náboženskou školu při pražské židovské obci a kde až do roku 1942 fungovala židovská obecná škola...

Ulice Na Příkopě byla jednou z těch nejvýznamnějších v pražském centru. V dnešním Slovanském domě sídlil do roku 1945 Německý dům.

Na adrese Na Příkopě 25 měl do roku 1938 optiku Moritz Deutsch. Moritz, jeho žena Maria a jejich syn Karl Wolfgang byli přesvědčení a velmi angažovaní sociální demokraté.

V ulici Ve Smečkách měl sídlo Bildungsverein deutscher Arbeiter (Vzdělávací spolek německých pracujících).

Restaurace Hajnovka byla jedním z míst, kde se po roce 1933 setkávali přívrženci Sociálně demokratické strany Německa (SPD), kteří uprchli z Říše...

Pro tzv. slovenské Romy, kteří tvořili většinu mezi Romy, kteří přicházeli po druhé světové válce do českých zemí, patřila hudba po staletí k tradičním a prestižním způsobům obživy.

Po příchodu Romů ze Slovenska vznikaly na českém území jednak nové romské kapely na základě kontaktu s romskými hudebníky z jiných míst...

Romské rodiny přicházející ze Slovenska z jedné nebo i z několika romských vesnických komunit, mezi kterými historicky existovaly úzké sociální vztahy, se obvykle snažily zůstat pohromadě na jednom místě i v českých zemích.

Po příchodu do Prahy si romští migranti ze Slovenska museli najít bydlení. Některým v této situaci pomáhal přímo úřad nebo zaměstnavatel, jiní situaci museli řešit sami...

Když pamětnice vzpomínají na život ve smíchovské čtvrti, celkem samozřejmě zmiňují i některá z místních kin: Maják, Arbes a Sofie.

Vidina práce a lepších životních podmínek byla hlavním důvodem poválečných migrací Romů ze Slovenska do českých zemí.

Mezi profese, kterými se zejména ve větších městech včetně Prahy živili romští muži, patřila práce v uhelných skladech. V Praze tyto podniky sídlily v několika čtvrtích.

Novorenesanční dům Turků, jindy také nazývaný U Saského dvora, vešel ve známost převážně v posledních letech kvůli sporu o jeho demolici. Byl postaven roku 1880...

Od 30. let 20. století byl na této adrese známý jídelní automat. 23.10.1914 zde bylo otevřeno kino. Promítaly se zde zejména detektivky s Ernstem Reicherem...

Na Václavském náměstí a v jeho bezprostředním okolí sídlila v minulosti řada novinových redakcí, tiskáren a nakladatelských domů. Na konci devatenáctého století...