Mnichovskou dohodou z 30. září 1938 byly německojazyčné oblasti Československa připojeny k nacistickému Německu. Mnohým sociálním demokratům a komunistům, kteří se nacistům postavili, nezbylo než utéct do českého vnitrozemí. Spolu s řadou židů a Čechů uprchli většinou do Prahy. Všichni si uvědomovali, že v Praze nebudou v bezpečí nadlouho. Tušili, že Hitler dřív nebo později zahrne do německého území i zbytek československého státu, což pro ně představovalo ohrožení na životě.

O získání víz pro sudetoněmecké uprchlíky se starala hlavně Britka Doreen Warriner, jež se ve své kanceláři ve Slezské snažila organizovat navazující cesty. Pár dní po příchodu německých vojsk 15. března 1939 prohledalo kancelář Doreen Warriner, zařízenou sociálnědemokratickou stranou DSAP, gestapo a zabavilo její obsah, včetně pasů uprchlíků.

V důsledku mnichovské dohody uprchlo mnoho sudetoněmeckých odpůrců nacismu, sociální demokraté i komunisté, Češi a židé z pohraničních oblastí Československa do bezpečného vnitrozemí, především do Prahy. Sudetoněmeckým sociálním demokratům bylo jasné, že nacisté dříve či později dorazí i do Prahy. Z tohoto důvodu se za podpory britských dobrovolníků organizovala emigrace do bezpečných cílových zemí. K nim patřily zejména Švédsko, Velká Británie (s pozdějším pokračováním do Kanady), Norsko a Belgie.

V důsledku mnichovské dohody uprchlo mnoho sudetoněmeckých odpůrců nacismu, sociální demokraté i komunisté, Češi a židé z pohraničních oblastí Československa do bezpečného vnitrozemí, především do Prahy. Sudetoněmeckým sociálním demokratům bylo jasné, že nacisté dříve či později dorazí i do Prahy. Z tohoto důvodu se za podpory britských dobrovolníků organizovala emigrace do bezpečných cílových zemí. K nim patřily zejména Švédsko, Velká Británie (s pozdějším pokračováním do Kanady), Norsko a Belgie.

Marie Schmolková se narodila roku 1893 do pražské židovské rodiny. Roku 1924 odcestovala do Palestiny a stala se sionistkou. Po převzetí moci nacisty v Německu roku 1933 pomáhala Schmolková německým židům, antifašistům a dalším odpůrcům nacismu. Roku 1936 se stala předsedkyní zastřešujícího svazu všech československých organizací pomáhajících uprchlíkům. Téhož roku se zúčastnila bezúspěšné uprchlické konference v Évianu. Na její žádost přišli do země britští dobrovolníci, aby pomáhali uprchlíkům. Mezi nimi i Nicholas Winton a Doreen Warriner. Po příchodu wehrmachtu do Prahy 15. března 1939 byla přesvědčená sociální demokratka Schmolková zatčena. Po několika měsících byla z vazby propuštěna. Odešla do Paříže a s vypuknutím války do Londýna. Zemřela v březnu roku 1940 na infarkt.

Obsazením Sudet nacisty v roce 1938 bylo mnoho židů, sociálních demokratů a komunistů nuceno uprchnout do vnitrozemí Čech. Když se uprchlická situace v Praze a jejím okolí vyhrotila, přišli na pomoc kvakeři, aby zmírnili utrpení lidí a pomohli jim při dalším útěku přes gdaňský koridor na západ. Dvě z nich, sestřenice Tessa a Jean Rowntree, byly přítomny od začátku a pomáhaly organizovat transporty, např. vyřizovaly formality a sestavovaly seznamy pro britské velvyslanectví, a zapojovaly se do zaopatření uprchlíků v nouzi. Role Náboženské společnosti přátel (kvakerů) v pomoci uprchlíkům je v dnešní české společnosti prakticky neznámá. V minulých letech v Praze opět vzniklo místo pro konání kvakerských pobožností, kde se konají pravidelná setkávání. 

V důsledku mnichovské dohody uprchlo mnoho sudetoněmeckých odpůrců nacismu, sociální demokraté i komunisté, Češi a židé z pohraničních oblastí Československa do bezpečného vnitrozemí, především do Prahy. Sudetoněmeckým sociálním demokratům bylo jasné, že nacisté dříve či později dorazí i do Prahy. Z tohoto důvodu se za podpory britských dobrovolníků organizovala emigrace do bezpečných cílových zemí. K nim patřily zejména Švédsko, Velká Británie (s pozdějším pokračováním do Kanady), Norsko a Belgie.

Hans Kelsen (* 11. října 1881 v Praze, Rakousko-Uhersko; † 19. dubna 1973 v Orindě u Berkeley, USA) patří k nejvýznamnějším právním vědcům 20. století. Značně přispěl zejména ke státnímu a mezinárodnímu právu i k právní vědě. Kelsen je považován za architekta rakouské spolkové ústavy z roku 1920, která platí z velké části dodnes.

Paul Adler (narozen 4. dubna 1878 v Praze, Rakousko-Uhersko, zemřel 8. června 1946 ve Zbraslavi u Prahy) byl česko-rakouský spisovatel, novinář a překladatel.

V září 1927 získalo Osvobozené divadlo vlastní licenci, spolu s ní získalo i lukrativnější prostory v pasáži Adria na Václavském náměstí, kam se přesunulo z malostranské Umělecké besedy.

Hlavní (Wilsonovo) nádraží v Praze bylo pro určitou část migrujících Romů místem, kde začínal jejich nový život v poválečných českých zemích...

V českých a moravských městech, kde Romové ze Slovenska nově začínali žít, bylo jedním z důležitých center jejich života jako komunity určitá veřejná prostranství.

Předválečné Praze dominovaly tři kavárny, kde se pravidelně a dlouhodobě scházela mezinárodní společnost podílející se na kultuře země v evropském měřítku.

Kavárna v hotelu Juliš na Václavském náměstí byla v Praze třicátých let atraktivní a výjimečná zejména svou architekturou a řešením prostoru.

Když v březnu 1939 německý wehrmacht obsadil Prahu a zřídil tzv. Protektorát Čechy a Morava, nezbylo mnoha odpůrcům nacionálního socialismu než uprchnout na velvyslanectví.

Někdejší Dům umělců byl po roce 1918 sídlem československého parlamentu. Tak se stal centrem české politiky, která se po roce 1933...

Kavárna byla součástí dnes památkově chráněného komplexu budov Mánes postaveném v čistém funkcionalistickém stylu. Navrhl jej pro Spolek Výtvarných umělců Mánes...

„Musíme ještě do Repre, Tvrdošíjní tam mají vždy v pondělí schůzi,“ píše v prosinci roku 1918 malíř Jan Zrzavý příteli Johannesu Urzidilovi.

Tůmova kavárna v Lazarské ulici byla typickou obyčejnou literární kavárnou meziválečné Prahy.

Jednou z dominant současné křižovatky na Můstku je pozoruhodná stavba architektů Aleny a Jana Šrámkových z roku 1983 se zalomenými výkladci...

Kavárna Slavia představuje českou kavárenskou legendu. Její věhlas vytvořilo postupně několik generací umělců.

Kavárna Continental existující na frekventované a promenádní třídě Prahy přes padesát let, tedy přes dvě generace, je opředena řadou vzpomínek stolních společností.

Kromě Arbesova náměstí a bytů jednotlivých členů komunity byly dalšími místy setkávání také restaurace a hospody. Romové měli na Smíchově „svoje“ hospody.

Pro tzv. slovenské Romy, kteří tvořili většinu mezi Romy, kteří přicházeli po druhé světové válce do českých zemí, patřila hudba po staletí k tradičním a prestižním způsobům obživy.

Každodenní život uprchlíků z Říše byl utvářen především nezaměstnaností. Bylo jim zapovězeno přijmout jakoukoliv práci.

V budově, která byla postavena v roce 1908 primárně jako školní budova pro náboženskou školu při pražské židovské obci a kde až do roku 1942 fungovala židovská obecná škola...

Ulice Na Příkopě byla jednou z těch nejvýznamnějších v pražském centru. V dnešním Slovanském domě sídlil do roku 1945 Německý dům.

Na adrese Na Příkopě 25 měl do roku 1938 optiku Moritz Deutsch. Moritz, jeho žena Maria a jejich syn Karl Wolfgang byli přesvědčení a velmi angažovaní sociální demokraté.

V ulici Ve Smečkách měl sídlo Bildungsverein deutscher Arbeiter (Vzdělávací spolek německých pracujících).

Restaurace Hajnovka byla jedním z míst, kde se po roce 1933 setkávali přívrženci Sociálně demokratické strany Německa (SPD), kteří uprchli z Říše...

Pro tzv. slovenské Romy, kteří tvořili většinu mezi Romy, kteří přicházeli po druhé světové válce do českých zemí, patřila hudba po staletí k tradičním a prestižním způsobům obživy.

Po příchodu Romů ze Slovenska vznikaly na českém území jednak nové romské kapely na základě kontaktu s romskými hudebníky z jiných míst...

Romské rodiny přicházející ze Slovenska z jedné nebo i z několika romských vesnických komunit, mezi kterými historicky existovaly úzké sociální vztahy, se obvykle snažily zůstat pohromadě na jednom místě i v českých zemích.

Po příchodu do Prahy si romští migranti ze Slovenska museli najít bydlení. Některým v této situaci pomáhal přímo úřad nebo zaměstnavatel, jiní situaci museli řešit sami...

Když pamětnice vzpomínají na život ve smíchovské čtvrti, celkem samozřejmě zmiňují i některá z místních kin: Maják, Arbes a Sofie.

Vidina práce a lepších životních podmínek byla hlavním důvodem poválečných migrací Romů ze Slovenska do českých zemí.

Mezi profese, kterými se zejména ve větších městech včetně Prahy živili romští muži, patřila práce v uhelných skladech. V Praze tyto podniky sídlily v několika čtvrtích.

Novorenesanční dům Turků, jindy také nazývaný U Saského dvora, vešel ve známost převážně v posledních letech kvůli sporu o jeho demolici. Byl postaven roku 1880...

Od 30. let 20. století byl na této adrese známý jídelní automat. 23.10.1914 zde bylo otevřeno kino. Promítaly se zde zejména detektivky s Ernstem Reicherem...

Na Václavském náměstí a v jeho bezprostředním okolí sídlila v minulosti řada novinových redakcí, tiskáren a nakladatelských domů. Na konci devatenáctého století...

Na tomto místě, v dnešním Národním domě na Vinohradech (dříve Dům železničářů) organizoval pan Valtr Kraus (*6. 10. 1912) schůzi německých emigrantů.

Na této adrese sídlilo soukromé lyceum, které bylo z velké části navštěvováno žáky židovského původu, převážně uprchlíky z Německa, ale taktéž Němci a Čechy.

Na této adrese bydlela roku 1935 rodina pana Waltera Becka (*8. 2. 1921), která se po nástupu Adolfa Hitlera k moci aktivně zapojila do procesu podpory německých uprchlíků...

Mezi lety 1907 – 1920 byl na Václavském náměstí vybudován komplex domů podle návrhu stavitele Ing. Václava Havla, dědečka bývalého prezidenta...

Hotel byl vystavěn v roce 1872 architektem Josefem Schulzem. Jeho původní název – U arcivévody Štěpána – se po nástupu nového majitele v roce 1924 změnil...

Budova hotelu Juliš byla dostavěna v roce 1932 a na Václavském náměstí nahradila původní barokní Dům U Božího oka. Kubistická novostavba ve dvoře původní budovy...

Palác U Stýblů byl na Václavském náměstí vystavěn v roce 1928 architekty Ludvíkem Kyselou a Janem Jarolímem. Multifunkční objekt skýtal mnohá využití.

V dřevěných barácích Radiotrhu na Novém výstavišti Pražských vzorkových veletrhů bylo roku 1941 zřízeno shromaždiště židovských transportů.

Nádražím Bubny během druhé světové války prošlo téměř padesát tisíc lidí zařazených do transportů do koncentračních táborů a ghett na východě Evropy.

Místo, které pro česky mluvící občany první republiky mělo velice symbolický význam. Roku 1891 se zde konala první Jubilejní výstava...

Židé postupně nemohli navštěvovat divadla, kina a od roku 1940 také parky a sady. 10. května 1940 jim byl zakázán vstup do Královské obory.

Zde až do svého přestěhování do primátorského bytu na Mariánském náměstí bydlel Josef Pfitzner, německý historik působící na pražské německé univerzitě.

V tomto domě až do svého odjezdu do Terezína bydlel významný poválečný historik holocaustu Miroslav Kárný. Jako student byl členem Mladé kultury...

Tato budova byla původním sídlem pražské pobočky Sicherheitsdienstu. Sicherheitsdienst, řízený z Berlína Reinhardem Heydrichem, byl jednou ze sekcí SS...

Tato budova sloužila jako sídlo Gestapa až do samého konce okupace. Její majitel, bohatý obchodník židovského původu, unikl ze země krátce po německé invazi...

Tato budova byla sídlem vysoce respektované distribuční společnosti Elektafilm, arizované roku 1939, tedy poté, co její majitel Josef Auerbach uprchl ze země.

Vedle toho, že Národní muzeum slouží od sklonku devatenáctého století jako symbol národa, je také jevištěm nejdůležitějších politických událostí v Praze.

Restaurant U Medvídků, za okupace nazývaný po svém majiteli vinárna U Petříků, byl oblíbeným podnikem Smíchovského a jeho okultistických kumpánů.

Pro Českou průmyslovou a obchodní komoru překládal spisovatel a jazykovědec Pavel Eisner, který též publikoval v Prager Presse.

Renomované pražské dívčí gymnásium Minerva navštěvovala kromě Mileny Jesenské i Jarmila Haasová-Nečasová, celoživotní přítelkyně Egona Erwina Kische...

Pro noviny Prager Presse napsal k tématu česko-německých vzájemných vztahů článek „Nietzsche a Česi“ i překladatel Otokar Fischer. Tento autor pocházel z dvojjazyčné rodiny.

Hebrejsky hrdina, název židovského sportovního klubu. Dnes součást katastrálního území Prahy 10. Místo bylo původně určeno k výstavbě nemocnice a chorobince pro členy pražské židovské obce.

Na Poříčí 6 sídlila redakce jednoho z nejznámějších německy psaných židovských týdeníků Selbstwehr (Sebeobrana). Týdeník vycházel v letech 1907–1938 v německém jazyce.

V druhém patře domu stojícího v ulici Na Perštýně č. p. 6 bývalo pražské ústředí sionistických socialistů, přesněji řečeno sociálních demokratů (Poale Zion).

Kavárnu Arco navštěvovala tehdejší studentka dívčího gymnásia Minerva Milena Jesenská. Zde také potkala svého budoucího manžela, se kterým se později přestěhovala do Vídně.

V budově, která byla postavena v roce 1908 primárně jako školní budova pro náboženskou školu při pražské židovské obci a kde až do roku 1942 fungovala židovská obecná škola...

V Dlouhé ulici č. 33 sídlila řada židovských organizací, např. pomocná transportní služba (Transporthilfe, Hilfsdienst) – dobrovolníci z řad židovské mládeže pomáhající občanům...

Pražské židovské náboženské obci podléhaly od července 1939 všechny židovské obce v protektorátu. Židovská obec byla nucena spolupracovat s nacisty...

V sanatoriu u Sv. Bernardy v Kateřinské ulici bylo cca 30–40 lůžek určeno pro hospitalizaci a léčbu židovských pacientů, které ošetřovali židovští lékaři.

Největší pražská synagoga stála na Vinohradech. Budovu pro dva tisíce sedících věřících navrhl stavební rada Wilhelm Stiassny z Vídně...

Do r. 1940 v tomto domě sídlil útulek pro židovské dívky, po jeho přestěhování a přestavbě budovy zde byla zřízena nemocnice s kapacitou zhruba pěti desítek lůžek pro židovské pacienty.

Ambulatorium pražské židovské obce (dříve gynekologická ordinace) čítající sedmnáct oddělení představovalo za protektorátu jedno z mála...

S rozšířením protižidovských opatření vstoupil v květnu 1940 v platnost zákaz vstupu do pražských veřejných parků a sadů.

Bezprostředně po skončení války byl ve sběrném táboře v tehdejších Scharnhorstových kasárnách (dnešní ZŠ Emy Destinové) na náměstí Svobody v Praze-Dejvicích, nedaleko...

V tomto domě plánovala rodina Stölzigových krátce před koncem války útěk do Benešova nad Ploučnicí, otcova rodiště, s kufry již sbalenými.

Po několika týdnech – přesné datum není známo – byli internovaní dopraveni z kasáren na nádraží Praha-Dejvice.

Roku 1942 se stal ředitelem Městské knihovny v Praze Jan Grmela, který za První republiky překládal všechny známé pražské německé autory.

V Německém kasinu (Německém, později Slovanském domě) v ulici Na Příkopech sídlilo sdružení umělců a spisovatelů...

Roku 1924 vstoupil do redakce Prager Tagblattu spisovatel Max Brod, dle svého dopisu Leoši Janáčkovi „aby pravidelně referoval o českém umění a kultuře, což je zajisté velkým pokrokem ve směru porozumění mezi národy“.

První číslo týdeníku Arbeiter Illustrierte Zeitung vydalo v roce 1924 berlínské nakladatelství Williho Münzenberga Neuer Deutscher Verlag.

Gegen-Angriff („Protiútok“) byl jedním z prvních periodik vydávaných pražskými exulanty. Jeho první číslo se objevilo v prodeji v dubnu 1933.

Týdeník Weltbühne byl založen v roce 1905 Siegfriedem Jacobsohnem v Berlíně a jeho zaměření bylo původně čistě literárně-kritické.

V reakci na aktuální politický vývoj v Evropě uspořádal vlivný Spolek výtvarných umělců Mánes v roce 1934 ještě jednu průlomovou výstavu.

V roce 1920 byla v Praze otevřena soukromá židovská obecná škola, u jejíhož založení stála sionisticky orientovaná část židovské menšiny.

Mozarteum na pražském Novém městě s velkou koncertní síni pro 400 osob bylo postaveno roku 1913 pro hudebního nakladatele Mojmíra Urbánka.

V tomto domě žil ve třicátých letech Adolf Dauber, přezdívaný Dol či Dolfi, židovský houslista a skladatel, který vystupoval ve dvacátých...

Bertramka, letní vila rodiny Duškovy na Smíchově, je slavná tím, že zde bydlel Wolfgang Amadeus Mozart při svých návštěvách v Praze roku 1787 a 1791.

Pražský pěvecký sbor Hlahol patří k nejznámějším českým pěveckým spolkům. Hrál důležitou roli v době tvoření českého národního pojetí...

Od šedesátých let 19. století byl divadelní život v Praze fakticky rozdělen na německý a český. Hlavní scéna českého divadla byla od roku 1883...

Pro mnohé navrátilce začínal návrat do Prahy právě na Wilsonově nádraží, dnešním Hlavním nádraží. Bylo tomu tak i u Lízy Scheuerové...

Domy na nábřeží mezi Palackého a Jiráskovým mostem byly postaveny na konci devatenáctého století v honosném stylu.

Tato budova byla postavena v roce 1898 a od začátku sloužila jako sirotčinec židovských chlapců. Po válce byla budova využita opět jako útočiště pro nezletilé děti...

Nemocnice na Bulovce byla otevřena v roce 1931 a stala se velice rychle jednou z nejdůležitějších nemocnic v Praze.

V krásném rohovém funkcionalistickém nájemním domě, postaveném v roce 1938, bydlela těsně před válkou i po válce Doris Elsnerová (nar. 1924).

Po osvobození v květnu 1945 se již židovská škola v Praze v Jáchymově ulici neotevřela. Velká část úředních školních dokumentů se za války ztratila...

Jako druhý ze tří obytných domů postavených ruskou emigrací v Dejvicích a Bubenči vznikla budova na dnešní třídě Jugoslávských partyzánů.

Dvojdům „Patriotika“ v Koulově ulici z počátku třicátých let je nejmladším ze tří dejvických obytných domů realizovaných ruskou emigrací.

Vila, která dnes spadá do správy Ministerstva obrany a v níž sídlila v protektorátních letech Ústředna pro židovské vystěhovalectví...

V druhé polovině třicátých let sídlil v tomto domě Archeologický institut N. P. Kondakova. Ten vznikl transformací Seminaria Kondakoviana...

Nejstarší ze tří dejvických obytných domů postavených ruskou emigrací realizovalo „Česko-ruské profesorské stavební a bytové družstvo v Praze“...

V květnu 1933 uprchli přední sociální demokraté přes Saarbrücken do Československa a unikli tak nacistickému pronásledování.

Němečtí sociálnědemokratičtí uprchlíci potřebovali právě z počátku, po příchodu do Československa, pomoc. Někdo se o ně musel postarat...

Hotel, vystavený v letech 1923–1924, sloužil později jako zotavovna československých veteránů z první světové války.