Warning: "continue" targeting switch is equivalent to "break". Did you mean to use "continue 2"? in /data/www/htdocs/praha.mkc.cz/wp-includes/pomo/plural-forms.php on line 210

Warning: session_start(): Cannot start session when headers already sent in /data/www/htdocs/praha.mkc.cz/wp-content/plugins/wiloke-listgo-functionality/app/Register/RegisterWilokeSubmission.php on line 5

Warning: session_start(): Cannot start session when headers already sent in /data/www/htdocs/praha.mkc.cz/wp-content/themes/listgo/admin/class.wiloke.php on line 476
Lidická ulice – praha.mkc.cz

Lidická ulice

Lidická ulice

Život v Lidické a v okolí

Romské rodiny přicházející ze Slovenska z jedné nebo i z několika romských vesnických komunit, mezi kterými historicky existovaly úzké sociální vztahy, se obvykle snažily zůstat pohromadě na jednom místě i v českých zemích. Často také s bydlením vypomáhaly dalším, pozdějším příchozím z téže oblasti. Vzhledem k celkovému nedostatku bytů, žily nezřídka celé vícegenerační rodiny v jednom bytě, a pokud to bylo možné i v několika sousedních bytech nebo domech. Smíchov se stal takovým novým společným domovem například pro Romy z Ľubiše (okr. Humenné, Slovensko). Centrální ulicí jejich nového domova byla Lidická ulice – byla místem jejich prvního bydliště, rodným místem mnoha jejich dětí, ale také jednou z hlavních tříd této pražské čtvrti, kde se odehrával všední život.

Pamětnice z jedné rodiny vzpomínají na suterénní prostory, ve kterých v Lidické jako malé žily. Jednalo se o dva sklepní pokoje, které připadaly na početnou rodinu, spalo se na zemi, na vybavení bytů rodina peníze neměla, teprve postupně se vzmáhali. Navazovali vztahy s (neromskými) sousedy, navzájem si vypomáhali, vznikaly nové osobní kontakty a vazby. Děti vyrůstaly společně v prostorách vnitřního bloku a na ulici – honily se tady, chodily do kostela svatého Václava na Arbesově náměstí, navštěvovaly místní kina, ale většinu času trávily v parku na Arbesově náměstí, kde se pravidelně setkávali také jejich rodiče.

Bydleli jsme v tý Lidický ulici, ale bohužel jsme neměli stůl, to byl přepych. A já neměla kde psát úkoly! Tak jsem se seznámila s jednou starší paní a chodila jsem k ní. Já jí pomáhala uklízet a ona mně zase pomáhala s úkolama…[1]

Víte, po válce byli i ti gádžové dost chudí, všichni byli rádi, že už je to pryč, tak si lidi nějak navzájem víc pomáhali. To teď už není.[2]

Sklepní prostory v Lidické ulici obývali do konce šedesátých let. Postupně jim byly přidělovány byty buď národním výborem nebo, od roku 1959, Okresním podnikem bytového hospodářství (OPBH), byty i různě měnili. Nové, lepší byty ale hledali ľubiští Romové nadále „u sebe“ na Smíchově.

Nejdřív jsme bydleli v Lidické, to byl velmi špinavý byt ve sklepě… Maminka potom dostala byt na Nikolajce, tak jsme šli tam, měla jsem ještě dvě sestry a jednoho bratra… Byla to velká kuchyň a jeden velký pokoj, do domu se vcházelo přes vnitřní blok… Když jsem se vdala, manžel měl takový pokojík a já ho později vyměnila za větší. Bylo to 1+1, ale také to byl dost ošklivý byt. A potom [nám dali] z OPBH byt u tanku, na Náměstí Kinských. […] Ani to nebyl dobrý byt, Romům nikdy nedali dobrý byt, dali jim kuchyň, pokoj, bez koupelny… Ale my byli rádi, že jsme vůbec nějaký byt dostali. […] Pak mě přeložili na Barrandov, tam já ale nešla a hned jsem byt vyměnila za ten na Vltavské na Smíchově… jo, na Vltavské… to byl tak nádherný byt! Je tam teď hotel, já už tam ani nechodím, nemám taky proč. […] Všechno bylo odtamtud kousek. Tam mi bylo moc dobře…[3]

[1](rozhovor s B. Virágovou, 21. 7. 2014)

[2](rozhovor s M. Grundzovou, 12.11. 2014)

[3]Amen peršo bešás andre Liďicko, oda sas igen džungalo, andre skľepa… Paľig e daj chudňa kher pre Nikolajka, ta amen odoj gejľam, man sas mek duj pheňa a phral… Odoj sas bari kuchňa the baro pokojis a tiš pre dvorka… Me sar pes oddiňom ta les (le romes) sas jekh kajsi kheroro, me paľig vimeňinďom paš o bareder kher. Les sas kuchňa the pokojis, aľe tiš džungalo. No a paľig OPBH sas a len sas khera… A diňa amen paš o tankos, kaj sas tankos odoj, pro Náměstí Kinských. Odoj terďolas tankos, paľig les pal e rovoluce thode tele, peršes les barvinde proružovo… pro Náměstí Kinských… Oda na sas lačho kher, romenge ňigda na denas lačho kher, romenge denas kuchyň, pokoj… Le Romen ňigda na denas šukar kher, na denas len koupelna… Amen samas rado, že vubec chudas vareso kher… Paľik thode man pro Barandov, me odoj aľe na gejľom a vimeňinďom hned andre odi Vltavsko pro Smichovos)… Joo andro Vltavsko, Vltavská 11, ta odoj man sas igen šukar kher. Kanake hin odoj hoteľis, me imar odarig na phirav, bo nane soske te džan odoj. Aľe odoj sas opravdu, sas man šukar duj bare pokoja, kuchňa, bari predsiňa, pro peršo patros, sa kotororo sas. Oodoj mange sas mištes, odoj ha… Jon bešenas (o Roma) me na džanav většinou na Andělu, aľe o Anďěl mek kavka na vipadinlas vubec, odoj ňiko na kamlas aňi te džan, bo oda ňič odoj na sas… odoj but nipos kanakes, ale akor te somas cikňi, jee, vobec ňic na sas odoj, oda sar pre vesnice imar te bi džahas, e Nikolajka tiš sas ajsi no, že oda sar kraj města… (rozhovor s pamětnicí, 22. 7. 2014, 25. 9. 2014)

[4]Avahas avri andal e uľica, ta odoj sas, nožňički bikenkernas, zdravotnický materiál, jo. (A oda furt hino odoj? – Jo.). A hoľičis a odoj tiš furt hino a pre aver sera odoj na bikenenas ňič, oda mušinahas te džan pre aver sera. No a mek sas odoj kavka pro rohos dureder hračkarna, a odoj the košiki bikenkernas, no a odoj hin furt, aľe na bikenkeren o hrački odoj imar, no a jinak, paľik mek odoj sas, na, imar na sas ňič odoj. Odoj na sas but obchodi, džanav, že odoj sas odi cukrarna. No a aver uľica, sar pes džal pre hlavno, odoj sas mlikarna a pekarna a buter ňič odoj na sas. […] Pro Anďel na sas vubec ňič, odoj na rado phirahas, bo odoj… vubec… kanakes hin savoro, ale akor na sas, elektrika sas ča, pro Anďel, odoj vistupinahas a odoj na sas ňič, oda ajsi sa sar, kadaj mek but hin, aľe odoj ňič na sas, až kanakes odoj savoro, sar kerde oda metro, ta imar mange sas dvacet roki, kana karde odoj… (rozhovor s pamětnicí , 25. 9. 2014)

Texty o životě Romů v poválečné Praze by nevznikly bez spolupráce s romskými pamětníky z Prahy. Se všemi z nich jsme v průběhu několika měsíců nahrávali jejich vyprávění o historii jejich rodin, jejich příchodu do Prahy ze Slovenska a způsobu, jakým se v Praze v průběhu několika desítek let zabydlili. Těchto individuálních i společných setkávání se zúčastnili: Olga Fečová, Ladislav Goral, Monika Grundzová, Božena Virágová a další dvě pamětnice, které se rozhodly zůstat v anonymitě. Vyprávění probíhalo z drtivé většiny v romštině, která je pro tyto pamětníky jejich rodným jazykem. Všem jim děkujeme za důvěru a ochotu se s námi o svoje vzpomínky podělit. Věříme, že jejich vyprávění bude pro návštěvníky stránek stejně poutavé, jako bylo pro nás. Na realizaci rozhovorů a tvorbě textů se podíleli Romana Hudousková a Jan Ort, pod vedením Heleny Sadílkové (Seminář romistiky KSES FFUK – www.romistika.eu).
 Autorka: Romana Hudousková

de_DE
cs_CZ en_GB pl_PL de_DE