Práce

Práce

Já nikdy neměla jen jednu práci …

Vidina práce a lepších životních podmínek byla hlavním důvodem poválečných migrací Romů ze Slovenska do českých zemí. V porovnání s meziválečnou situací na slovenském venkově pro Romy práce v českých zemích znamenala zcela zásadní změnu pracovních – a materiálních – podmínek. Na Slovensku byli Romové za práci odměňováni často v naturáliích, oproti tomu v nových zaměstnáních v městském prostředí dostávali pravidelnou výplatu v penězích.

Do širokého spektra prací, které vykonávali Romové po příchodu do českých zemí, lze zařadit práce ve stavebnictví, v průmyslových provozech, v továrnách, v kamenolomech, pískovnách, cihelnách, železářských závodech, na pilách, ale i v zemědělských a lesních závodech. Někteří si dodnes archivují svoje diplomy za mimořádné pracovní výkony jako důkaz jejich ocenění tehdejší společností.

Pamětnice ze Smíchova vzpomínají na svoje nejrůznější práce dělnic v oděvní továrně, pokojských a uklízeček v hotelích, uklízeček „baráků“, pomocnic v hospodách a dalších podnicích. Aby uživily své rodiny, vykonávaly třeba i několik zaměstnání najednou. Takhle vzpomíná na svůj všední den jedna z pamětnic:

Vstala jsem tak v půl čtvrté ráno, ve čtvrt na čtyři a šla jsem uklízet. Nejdřív na Prahu 1, U Medvídků, to byla restaurace. Tam jsem byla tak do sedmi. Poklidila jsem a šla domů, odvedla jsem děti do školy a od jedenácti hodin jsem dělala v kuchyni. Ze školy mi děti vyzvedla máma a já přišla tak ve čtyři. S dětmi jsem udělala, co bylo potřeba, a šla jsem do další práce, do masny – a už bylo sedm hodin. Baráky bylo možné chodit uklízet i v sobotu a v neděli, to zase nebylo potřeba umývat každý den. Takže jsem o víkendu všechny baráky uklidila a celý týden jsem zas měla klid.[1]

Nedílnou součástí vzpomínek je i přijetí v pracovním kolektivu, které se na různých místech lišilo.

Gádžové je brali jako rovnocenné. Můj muž třeba říkal: „Pili jsme limonádu, nebo tak, a vzal si ode mě flašku z ruky a neštítil se, pil po mně.“ Ti gádžové žádné rozdíly nedělali. Byli kamarádští, chodili s nimi na pivo. I ten jejich správce byl hodný. Romy měl rád.[2]

Nebavili se s ní. Máma dělala přesně tu práci, kterou nikdo jiný nechtěl dělat. To bylo „Cikánka – a já jsem gádžo. Ty budeš dělat tuhle práci, já budu dělat lepší.“ Ale opravdu, oni se tím netajili. „Ty jseš Cikánka, tak dělej!“ Chudák máma chodila z práce celá zničená. Protože všechno dělala ona a ostatní klidně třeba jenom seděli.[3]

Na Kampě byla školní jídelna. Tam jsem dostala svoji první práci. Gádžové tam se mnou moc nemluvili. Jenom jedna paní, taková starší, ta se se mnou bavila. Dávala mi i jídlo s sebou domů. Oni si tedy domů brali jídlo i ostatní, ale ona mi dala vždycky víc. Byla moc hodná.[4]

Autor článku: Jan Ort
de_DE
cs_CZ en_GB pl_PL de_DE