Schönbornský palác

Schönbornský palác

Na konci Tržiště se po levé straně nachází v roce 1795 vystavěný Schönbornský palác, který je dnes sídlem amerického velvyslanectví. Tento palác je jedním z míst, kde chvíli bydlel Franz Kafka, proto je významný i pro naši procházku. Kafka si zde od srpna 1917 pronajímal dvojpokojový byt, který je možný lokalizovat díky častým poukazům v jeho zápiscích. Jde o pokoj, který se skrývá v horním podlaží za čtyřmi okny, hledícími do palácové zahrady. Přičemž po nocích chodil psát do Zlaté uličky, kde si jeho sestra Ottla pronajímala domek č. 22 (napsal tam třeba část povídek ze souboru Venkovský lékař). Díky zápiskům v jeho denících a dopisech se můžeme pokusit rekonstruovat Kafkův denní režim: Kolem druhé hodiny odpolední opouštěl své pracoviště v Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt (tedy Dělnické úrazové pojišťovně) a šel na oběd do bytu svých rodičů na Staroměstském náměstí, přečetl si noviny a vydal se v průběhu odpoledne do svého vlastního bytu (pravděpodobně trochu oklikou, aby si užil procházku Prahou) v Schönbornském paláci, aby si zde několik hodin pospal. Ve večerních hodinách se pak mohl přemístit přes Jánský vršek (Johannesberg) a Nerudovu ulici (Nerudaagasse) ke vchodu na Pražský Hrad a odtud do Zlaté uličky (Alchimistengäßchen/Goldenes Gäßchen), kde měl nezbytný klid (alespoň během předjaří roku 1918) ke své literární práci. Kvůli spánku se však vždy vrátil zpátky do Schönbornského paláce. Tady rovněž došlo v noci z 12. na 13. srpna 1917 k památnému chrlení krve, kterým se poprvé ohlásila jeho plicní tuberkulóza. Tuto událost popsal Kafka v dubnu roku 1920 v jednom dopise, který poslal české novinářce Mileně Jesenské, následující slovy:

 

Franz Kafka: Dopisy (Mileně Jesenské):

Asi tak před 3 lety to u mě začalo uprostřed noci chrlením krve. Vstal jsem, vzrušený, jako je člověk vším novým (místo abych zůstal ležet, jak se předpisuje, to jsem se dozvěděl později), také ovšem trochu polekán, šel jsem k oknu, vyklonil se, šel k umyvadlu, přecházel po pokoji, sedl si na postel – pořád krev. Přitom jsem však vůbec nebyl nešťastný, neboť mi z určitého důvodu bylo pozvolna jasné, že jestli to krvácení přestane, budu po 3,4 téměř bezesných letech poprvé spát. Také to přestalo (neobjevilo se už znovu od té doby) a já prospal zbytek noci. Ráno sice přišla posluhovačka (měl jsem tenkrát byt v Schönbornském paláci), dobrá, až do krajnosti obětavá, ale nanejvýš věcná dívka, uviděla krev a řekl: „Pane doktore, s Vámi to dlouho nepotrvá“. Ale mně bylo lépe než kdy jindy, šel jsem do kanceláře a teprve odpoledne k lékaři. Co následovalo, to není důležité.

Další zastávku procházky najdete pod tímto odkazem.

Procházka vznikla v rámci projektu „Democracy on the Brink. Historical lessons from the late 1930s“, jenž je součástí programu Europe for Citizens financovaného Evropskou unií.

de_DE
cs_CZ en_GB pl_PL de_DE