Socha sv. Ludmily na Karlově mostě

Socha sv. Ludmily na Karlově mostě

Autorem této sochy je Matyáš Braun (byla zhotovena v roce 1730). Na Karlův most byla pak umístěna v roce 1784. Jde o babičku českého zemského patrona, svatého Václava, který byl svatořečen v roce 1729. Pro Popis jednoho zápasu tvoří tato socha důležitý předěl. Jakmile totiž oba dva hlavní protagonisté projdou kolem této sochy, vyprávění ztratí svůj dosavadní převládající realistický ráz a dostane se mu snového vyznění, které bylo tak typické pro pražské literáty. Podobný způsob vyprávění můžeme nalézt třeba v Nerudově povídce Co vyprávěl měsícArabesek, kde vypravěč přichází po devět nocí ke Karlově mostu, aby si nechal od měsíce povídat, co tento viděl a zažil, když plul nad Prahou. Podobně i Kafkův vypravěč se dovolává měsíce:

I rozpřáhl jsem s radostí paže, abych měsíc naplno vychutnal. A pocítil jsem lehkost, když mé mátožné ruce začaly dělat pohyby jako při plavání a já se bez bolesti a námahy pohnul kupředu. Že jsem to už nezkusil dřív! Má hlava spočívala v chladném vzduchu a zrovna mé pravé koleno plavalo nejlíp, pochválil jsem je poklepáním. A vzpomněl jsem si, že jsem kdysi nemohl ani vystát jednoho známého, který patrně pořád ještě kráčí dole pode mnou, a na celé věci mě těšilo jen, že má paměť je tak dobrá, že uchovává i takové věci. Ale nesměl jsem příliš přemýšlet, musel jsem plavat dál, nechtěl-li jsem klesnout příliš hluboko. A aby mi později nikdo nemohl říci, že nad dlážděním dovede plavat každý, to že nestojí za vyprávění, zvedl jsem se jediným tempem nad zábradlí a plavmo jsem obkroužil každou ze soch světců, kterou jsem potkal.

U páté – právě jsem se sotva pozorovatelnými tempy držel při chodníku – chytil mě můj známý za ruku. Stanul jsem zase na dlažbě a pocítil bolest v koleně.

“Vždycky,” pravil můj známý, přidržuje mě jednou rukou a druhou ukazuje na sochu svaté Ludmily, “vždycky jsem obdivoval ruce tady toho anděla vlevo. Podívejte se, jak jsou jemné! Opravdu andělské ruce! Viděl jste už někdy něco podobného? Vy ne, zato já ano, protože já dnes večer líbal ruce –”

Mně teď ale vytanula třetí možnost, jak vzít za své. Nepotřeboval jsem se nechat probodnout, nepotřeboval jsem utíkat pryč, stačilo prostě vrhnout se do vzduchu. On ať si jde na ten svůj Petřín, nebudu ho rušit, ani útěkem ho nebudu rušit.

Není náhoda, že vypravěč našel pevnou půdu pod nohama u páté sochy. 4. září 1890 totiž povodeň silně poškodila Karlův most, kdy byly silně poškozeny dva pilíře a některé sochy spadly do vody. I když v roce 1892 byl Karlův most opraven, tak místo po sochách zůstalo prázdné. Sochy byly navráceny na své místo až v roce 1913, tj. několik let po dokončení Kafkovy povídky. Proto lze předpokládat, že když Kafka psal svůj text, vytanula mu před očima mezera mezi sochami, která se právě na těchto místech nacházela.

A rozkřikl jsem se: “Tak ven s těmi historkami! Nechci už nic poslouchat po drobtech. Vyprávějte mi všecko, od začátku do konce. Míň poslouchat nebudu, to vám povídám. Jsem posedlý po celku.” Jak se na mne podíval, přestal jsem tak křičet. “A na mou mlčenlivost můžete vzít jed! Vyprávějte mi všecko, co máte na srdci. Tak mlčenlivého posluchače jako mne jste ještě neměl.”

A velice tiše, až u jeho ucha, jsem řekl: “A strach mít přede mnou nemusíte, to je opravdu zbytečné.” Ještě jsem slyšel, jak se zasmál.

Řekl jsem: “Ano, ano. To věřím. Nepochybuju,” a při tom jsem ho štípal do lýtek, pokud mi jen nechal volné prsty. Ale on necítil nic. Tu jsem si řekl: “Proč jdeš s tímhle člověkem? Necítíš k němu lásku ani nenávist, neboť jeho štěstí spočívá pouze v jednom děvčeti a přitom ani není jisté, jestli nosí bílé šaty. Takže je ti tenhle člověk lhostejný – opakuj to – lhostejný. Je však i neškodný, jak se ukázalo. Jdi s ním tedy sice dál na Petřín, když už ses vydal do té krásné noci, ale nech ho mluvit a bav se po svém, tím – říkej to potichu – budeš taky nejlíp chráněn.”

Děj Kafkova Popisu jednoho zápasu pokračuje až na Petříně. Naše literární procházka pokračuje zde.

Procházka vznikla v rámci projektu „Democracy on the Brink. Historical lessons from the late 1930s“, jenž je součástí programu Europe for Citizens financovaného Evropskou unií.

en_GB
cs_CZ pl_PL de_DE en_GB