Varšava
21.9. 18:00 (Střelecký ostrov, Praha) -

Divoši, zrůdy a lidské kuriozity: populární zábava v Praze 1870-1928

 

O projektu

Praha sdílená a rozdělená narušuje pohled na Prahu jako město jednoho národa. Prahu představuje jako město, kde soužili česky a německy mluvící Pražané a Pražanky, jejichž často křehké identity nebyly vymezené pouze prostorem, ale jazykem, dobou, politickým kontextem, předsudky a stereotypy.

Kde se nacházely tyto hranice sdílení a rozdělení v každodenním životě města, jak pohyblivé byly a jak se zostřily v důsledku druhé světové války a holokaustu, přiblíží paměťová mapa a komentované procházky po Praze. Avšak ani po druhé světové válce se město nestalo statickým a homogenním. Po odsunu Němců přicházeli do Prahy noví obyvatelé. Byli mezi nimi i Romové ze Slovenska.

Projekt je otevřenou platformou. Podílí se na něm odborníci, studenti vysokých a středních škol z Čech i zahraničí. Na základě rozhovorů s pamětníky, výzkumů v archivech textových i audiovizuálních, společně skládají historickou mozaiku multikulturního soužití města. Spolupráce se zahraničními partnery z Vídně (Vienna Project), Berlína (Rejs e.V.), Mnichova (Adalbert Stifter Verein e.V.), Bratislavy (Nadácia Milana Šimečku) a Varšavy (Stowarzyszenie „Pracownia Etnograficzna”) dá nahlédnout do širších souvislostí historie města.

Podpora Prahy sdílené a rozdělené od Roberta a Marcii Popper

Za finanční podporu programu Praha sdílená a rozdělená bychom rádi vyjádřili vděčnost Robertu a Marcie Popper ze San Franciska. Jejich dar nám umožňuje dále rozvíjet především vzdělávací aktivity, ve kterých propojujeme historii se současností a v nichž se zaměřujeme na témata rasismu a předsudků, jimž některé menšiny v České republice čelí. V nejbližší době plánujeme tematické procházky s odborníky a také připravujeme workshop pro studenty středních škol o podobnostech a rozdílech ve vnímání uprchlíků z nacistického Německa ve 30. letech 20. století a současných uprchlíků.

Program Praha sdílená a rozdělená je podpořen na památku příslušníků početných rodin Popperových a Lustigových – bývalí obyvatelé měst Bohumín, Slaný a Brno – a všech lidí, kteří byli zabiti v průběhu holokaustu.

Večer arabské mírové poezie

Čtení arabské mírové poezie uspořádal 20.listopadu projekt "Praha sdílená a rozdělená" Multikulturního centra Praha v rámci Dne poezie 2016. V rámci komponovaného večera zazněly básně iráckých, syrských a palestinských autorů (Abd az-Zahra Zakí, Fu´ád Muhammad Fu´ad, Júsuf Bú Jahjá, Ašraf Fajjád, Mahmúd Darwíš), které ve většině případů dosud nebyly přeloženy do češtiny. Na překladech se podíleli studenti magisterského studia arabistiky na FF UK a básně samotné byly předneseny profesionálním hercem a zároveň rodilými mluvčími.

Po přednesu básní následovala přednáška syrského uprchlíka Georgese Yaku na téma: „Žena v současné moderní syrské poezii.“ Akce, kterou navštívilo zhruba 35 diváků, byla zároveň beneficí, výtěžek z dobrovolného vstupného byl věnován na podporu projektů Lékařů bez hranic.

Konference projektu Praha sdílená a rozdělená

"Ve středu 15. dubna proběhla konference Multikulturního centra Praha s názvem Praha sdílená a rozdělená: Interkulturní paměť ve veřejném prostoru. Zhruba sedmdesát účastníků úvodem pozdravil ředitel MKC Praha Marek Čaněk, který představil projekt Praha sdílená a rozdělená zabývající se dědictvím pražské multikulturní historie 20. století: „Inspirujíce se historičkou Ines Koeltzsch nám jde o to popsat historii jak etnických a sociálních konfliktů a dělení společnosti, tak i sdílení a každodenní život ve společných veřejných prostorách.“ Naznačil nejen program odpolední konference, ale i další plány do budoucna. „Praha sdílená a rozdělená už není pouze projektem, ale jedním z programů MKC, který chceme dále rozvíjet,“ řekl Čaněk. Dále předal slovo Kateřině Hamplové z Úřadu vlády ČR, zástupkyni programu EU Evropa pro občany, z něhož byl projekt Praha sdílená a rozdělená především financován.
 DSCN8158.JPG  DSCN8161.JPG  DSCN8177.JPG

Úvodní přednášku pronesl sociolog Csaba Szaló z Masarykovy univerzity v Brně. Zaměřil se na problematiku současné „posedlosti“ minulostí v městském prostoru, kterou zúžil zaměřením na ruiny a jejich úlohu v současné společnosti. Zdůraznil, že náš vztah k městským ruinám není jen vztahem k minulosti, ale i vztahem k přítomnosti a budoucnosti. Položil si otázku, zda nám ruiny umožňují nahlédnout problematickou a protikladnou povahu 20. století, v němž vedle „pozitivní modernity“ (slibující lepší budoucnost) nalézáme i „negativní modernitu“ (jež vedla ke katastrofám dvou světových válek). Vzájemné působení dynamiky naděje a dynamiky katastrofy lze podle Csaby Szaló využít nejen ke kritické reflexi modernity jako takové, ale i k propojení minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Blok věnovaný komentovaným procházkám jako jedné z metod objevování interkulturního města a historické paměti otevřela Anna Lénárd z Budapešti, která stručně představila Budapest Walk Shop. Zmínila, že procházky po městě se svými kolegy chápe jako specifickou uměleckou formu, která sahá od deskriptivní narace až k emocionálním a smyslovým aspektům vnímání města a utváření afektivní vazby k budovám. Anna Lénárd zdůraznila, že komentovaná procházka má v jejím pojetí být především příležitostí k diskusi a sdílenému prožitku; není tolik podstatné, zda se člověk něco dozví nebo naučí. Panelové diskuse, která pod vedením A. Lénárd následovala, se zúčastnila Eva Bendová z Národní galerie v Praze, Richard Biegel z Klubu Za starou Prahu, Anna Czyżewska z varšavského sdružení Pracownia Etnograficzna a publicista Petr Brod. Diskusi provázela řada témat – mluvilo se o proměnách čtvrtí a často nesourodých vrstvách minulosti, které během procházky mohou být odkrývány; o struktuře procházek a jejich vedení, kdy vedle sebe vyvstávají konzervativnější a progresivnější způsoby provádění po městě; o tom, jak „průvodcovská“ zkušenost ovlivnila jednotlivé odbornice a odborníky v jejich další činnosti.

Významným výstupem projektu Praha sdílená a rozdělená jsou paměťové mapy Prahy a Varšavy. Následující blok konference byl proto věnován právě paměťovým mapám a různým postupům při jejich tvorbě i webové prezentaci. Vystoupil Jérôme Segal (The Vienna Project), jenž pohovořil i o uměleckých aktivitách v ulicích Vídně. Mapa, která je dostupná na webu, je rovněž pojata spíše jako umělecké dílo než edukativní interaktivní mapa. Projekt, který představila Olha Zarechnyuk (Lviv Interactive Project), byl naopak veden především zájmem o architekturu a dějiny umění, který se tak stává pojítkem různých témat (archivy, osobnosti, interview, organizace, mapy, fotografie…). Anna Pokorná z MKC Praha vysvětlila důvody, proč se její organizace začala orientovat na historickou problematiku, a představila nedávno spuštěnou interaktivní mapu Prahy a Varšavy. Tato mapa bude postupně doplňována o nová témata. Je pojata jako otevřená platforma, do které se mohou zapojit další jednotlivci, organizace a školy a přispět tak k mapování minulosti i současnosti multikulturní Prahy. Miloš Vojtěchovský (Sounds of Prague) představil alternativní pohled na vytváření virtuálních map městského prostoru, a to otevřenou zvukovou mapu Prahy, která v tuto chvíli zahrnuje na 960 příspěvků od 40 přispěvatelů a je vedena zejména snahou o vyzvednutí zvuku místa jako předmětu pozornosti. Jedním z témat navazující panelové diskuse bylo i to, do jaké míry je třeba v boji se současnými formami diskriminace, xenofobie a rasismu hovořit o historických projevech těchto fenoménů. Jérôme Segal vyzdvihl roli soudobého umění a zejména jeho pouličních forem, „protože lidé, kterých se to nejvíc týká, asi moc nechodí na komentované procházky a na weby takovýchto projektů“. Diskusního panelu se zúčastnil i Michal Valach (Nadácia Milana Šimečku), který nastínil podobný bratislavský projekt, jenž je zatím v zárodku a fázi plánování a měl by zachytit aktuální multikulturalitu slovenského hlavního města.

Poslední sekce konference byla věnována výzkumným a vzdělávacím aktivitám, které provázely vznik paměťové mapy Prahy v rámci projektu Praha sdílená a rozdělená. Vystoupila zde romistka Romana Hudousková a přiblížila, jakým způsobem vznikaly položky v mapě věnované historii pražských Romů. Protože důležitou součást tvořilo pořizování rozhovorů s pamětníky, konference se zúčastnila také pamětnice, paní Olga Fečová, která krátce zavzpomínala na formování a fungování romské komunity v Praze po druhé světové válce. Následující příspěvek Terezy Rejškové se zaměřil na didaktické metodiky o Václavském náměstí, které v rámci projektu vznikly za spolupráce s historikem a pedagogem Milanem Hesem. Nastínila hlavní metodické perspektivy (čas, prostor, lidé a významy míst) a představila pracovní listy pro učitele a žáky. Poslední dva příspěvky v programu konference byly zaměřeny na výzkumně-vzdělávací aktivity spojené se zpracováním míst souvisejících perzekucí a vyvražďováním Židů a osob označených za Židy. Jakub Mlynář (Centrum vizuální historie Malach) krátce představil Archiv vizuální historie USC Shoah Foundation, který obsahuje více než 53 000 nahrávek rozhovorů s pamětníky a je plně přístupný badatelům, učitelům a dalším zájemcům na Univerzitě Karlově v Praze. Právě tento archiv patřil mezi zdroje, které využili studenti z Lauderových škol při přípravě položek o německých uprchlících, zařazených do paměťové mapy Prahy sdílené a rozdělené. Poslední příspěvek konference patřil zdařilé prezentaci samotných studentů pod vedením paní učitelky Kláry Kuběnové.

Program konference je ke stažení zde.

Plné znění přednášky Csaby Szaló si můžete stáhnout na tomto odkazu.

Promítání filmu „Die Stadt ohne Juden“

„Psát básně po Osvětimi je barbarství,“ je notoricky známý citát z pera Theodora W. Adorna. Napsal jej roku 1949 v době, kdy Evropa procitla z válečného deliria a pomalu na ni začínala doléhat tíha historické situace. Evropskou historii již nikdy nebude možno číst jinak než optikou tragédie šoa.

Adornovu tezi potvrdila reakce diváků a diskuse, která následovala po promítání rakouského filmu Město bez Židů (Die Stadt ohne Juden) z roku 1924. Promítání se konalo 17. června 2014 v prostorech NOD Roxy v Praze jako součást cyklu promítání konaných ve městech partnerských organizací projektu Praha sdílená a rozdělená Multikulturního centra Praha, ve Varšavě, ve Vídni, v Mnichově a v Bratislavě. Film založený na novele Huga Bettauera se satirickou nadsázkou popisuje následky odchodu židovské menšiny z nejmenovaného středoevropského města. Zhroutí se ekonomická infrastruktura, vinárny a kavárny nahradí pivnice, kosmopolitní charakter města se vytratí, město se ocitne ve světové izolaci.





Film, jak poukázali hosté debaty – Michal Frankl, historik a vedoucí Oddělení pro dějiny šoa Židovského muzea v Praze, a prof. Jiří Holý, zakladatel Pražského centra židovských studií na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy –, byl ve své době spíše zábavným žánrem. Dnešní divák se však při vědomí, jaký byl pozdější historický vývoj, při pohledu na scény, ve kterých vlaky odvážejí židovské obyvatele z města, nevyhne asociaci s vlaky odvážejícími Židy do Osvětimi. Ač byl obraz, který zprostředkovalo filmové plátno, obrazem přebujelým, nadsazeným a dovedeným do všech svých nejzazších důsledků, šlo o obraz toho nejběžnějšího dobového antisemitismu. Vlaky koneckonců nemířily tam, kde bylo realizováno „konečné řešení“ židovské otázky, ale do Sionu, tehdejší Palestiny. A obraz Sionu, který film nabízí, není nic děsivého. I pod žhavým blízkovýchodním sluncem se Žid spokojeně věnuje karbanu a občerstvuje se macesem.

S vědomím konečných důsledků primitivního antisemitismu, který byl nejen svou absurditou, ale i tím, jak rezonoval s dobovou atmosférou, ve své době zdrojem pobavení, se nyní filmu již nemůžeme smát se stejnou bezstarostností. To nicméně neznamená, že jsme se stali imunními vůči nejrůznějším formám xenofobie, rasismu a netolerance.

A právě upozornit na to, jaké nebezpečí xenofobie, ať již na sebe bere jakoukoli historickou podobu, představuje, usiluje pomocí komentovaných procházek po metropoli a interaktivní mapy projekt Praha sdílená a rozdělená, v jehož rámci se promítání i diskuse konaly.

O promítání ve Varšavě, Mnichově, Vídni a Bratislavě se dočtete níže.

29. 4. 2014 promítání filmu „Die Stadt ohne Juden“ ve Vídni

29. 4. 2014 uspořádala partnerská organizace The Vienna Project promítání ve Vídni. Více než 100 diváků se sešlo v budově vídeňského židovského muzea (Das Jüdische Museum Wien http://www.jmw.at/de/ueber-uns). Hannes Löschl doprovázel film živou hudbou. Debatujícími byli Günter Krenn z rakouského filmového archivu (Filmarchiv Austria), Georg Traska, historik z Institut für historische Intervention. Debatu moderoval Jérôme Segal z organizace The Vienna Project. O tom, jak úspěšné bylo promítání, nesvědčí pouze vysoká účast, která přesáhla očekávání organizátorů, ale i četné otázky z publika.

17. 7. promítání filmu „Die Stadt ohne Juden“ ve Varšavě

Do Varšavy doputoval film „Město bez Židů“ 17. července 2014. Promítání uspořádalo sdružení „Pracownia Etnograficzna”. Atmosféru dokresloval živý doprovod klezmerového tria Oliwiera Andruszczenka, Łukasza Owczynnikowa a Mateusza Wachowiaka.

Diskuse, která po filmu následovala, se soustředila zejména na otázky současného antisemitismu. Diskutující byli vybráni tak, aby diskuse reflektovala antisemitismus z nejrůznějších perspektiv. Perspektivu historickou poskytla profesorka Anna Landau-Czajka, socioložka z Instytut Historii PAN, která se věnuje historii židovské komunity v Polsku. Psychologickým kořenům antisemitismu se věnoval Dr. Nicholas Winiewski, psycholog z Centrum Badań nad Uprzedzeniami. Na sociologické aspekty se zaměřila Marta Duch-Dyngosz, socioložka a absolventka evropských studií, členka redakce měsíčníku Znak. Filosofickou stránku pak přiblížil Jaroslaw Ziolkowski, filosof a psycholog, který působil v Tel Avivu a Jeruzalémě.

Debata pokračovala i po skončení oficiálního programu v neformálním duchu nad sklenkou vína. Nad promítáním převzalo záštitu Rakouské kulturní fórum a České centrum ve Varšavě.

6. 9. 2014 promítání filmu „Die Stadt ohne Juden“ v Bratislavě

V Bratislavě se promítání organizované Nadácií Milana Šimečku konalo tři dny před dnem, který je na Slovensku určen pro připomenutí obětí holokaustu a rasového násilí.

O antisemitismu v současnosti i minulosti a otázkách připomínání holokaustu po skončení filmu debatovali Peter Salner a Fedor Blaščák. Pohled zevnitř židovské komunity poskytl Peter Salner, který je nejen vědeckým pracovníkem Ústavu etnologie SAV, autor celé řady publikací o židovské komunitě na Slovensku, ale po dlouhá léta působil jako předseda Židovské náboženské obce v Bratislavě a stál u zrodu Dokumentačního strediska holokaustu v Bratislavě a podnítil rekonstrukci památníku Chatama Sofera. Fedor Blaščák (* 1975) filosof a kritik, kurátor, editor, aktivista, který inicioval s Markem Adamovem a Martinem Jančokem roku 2011 transformaci Nové synagogy v Žilině v kunsthalle a zakladatel iniciativy MemoryKontrol, sdílel s publikem své zkušenosti s připomínáním holokaustu ve veřejném prostoru.

19. 11. 2014 promítání filmu „Die Stadt ohne Juden“ v Mnichově

19. listopadu se konalo promítání v Mnichově, v kulturním centru Gasteig. Na organizaci se podílela mnichovská renomovaná organizace Gesellschaft zur Förderung jüdischer Kultur und Tradition. Promítání se zúčastnilo okolo 100 návštěvníků. Film byl doprovázen skladbami Chopina, Beethovena a Rachmaninova v podání ruské pianistky Anastasii Zoriny. Poté následovala panelová diskuse na téma „Současný antisemitismus ve střední Evropě“.

Účastníci panelové diskuse, kterou moderoval dlouholetý korespondent Süddeutsche Zeitung Michael Frank, byli vídeňský spisovatel Doron Rabinovici, maďarská publicistka Magdalena Marsovszky a diplomovaný psycholog Louis Lewitan z Mnichova. Diskuse se týkala jak antisemitismu a jeho dílčích projevů v současném Rakousku, Maďarsku a v České republice, tak jeho širšího celoevropského kontextu.

budoucí
procházky

Divoši, zrůdy a lidské kuriozity: populární zábava v Praze 1870-1928

21.9. (18:00)
Střelecký ostrov, Praha