Pražské kavárny

V době mezi světovými válkami Praha „přetékala“ kavárnami, místy, kde bylo možné pracovat, číst, bavit se a setkávat, a také v časech bez televize získávat informace. V současné době, v důsledku osudové role televize a postupné privatizace veřejného prostoru je veřejnost stále více zatlačována do soukromí. V meziválečné době s hnutím uměleckých avantgard tomu bylo naopak. „Stýkali se lidé na fóru, stýkali se v klášteřích, stýkali se v salónech. Dnes není ani fóra, ani klášterů s tímto významem, ani salónů s tímto ovzduším. Dnes jsou kavárny,“ napsala v roce 1920 česká novinářka Milena Jesenská ve fejetonu pro pražský týdeník Tribuna. Kavárna se tak stala městskému člověku otevřeným místem setkávání, kam mohl kdykoli bez pozvání vstoupit. Mimoděk tu charakterizuje demokratický rozměr kavárenského prostoru, skutečnost, kterou zmiňuje řada pamětníků meziválečných let. „Jak zvláštní to je, že všichni Pražané chodí do kavárny – ne, nejsou to jen bohémové, odpadlíci a dámy lačnící po dobrodružství; také otcové rodin a spořádané ženy v domácnosti chodí v různých denních dobách po všech možných kavárnách, ovšem ne jako rodina, ale většinou každý zvlášť, číst nebo pracovat (…),“ vzpomíná na začátek 30. let v Praze malířka židovského původu, autorka mnoha situačních kreseb z pražských lokálů Hella Guthová. Jan Grmela ve svém průvodci Praha svým hostům v roce 1935 píše, že se kavárny stávají pražskou specialitou, protože fungují jako „kluby lidové, kde je možno vyřídit svou korespondenci, obchodní záležitosti“, které mají zároveň „ráz veřejných čítáren“ a „jsou střediskem uměleckého života“.

Pražský kavárenský život byl i mnohem rozmanitější, než jak jej známe ze vzpomínek významných literátů, umělců, intelektuálů. Pestrý obraz podávají o kavárenském životě četná dobová periodika začátku 20. let 20. století. Fejeton uveřejněný v Prager Presse dokonce poskytuje jakousi kategorizaci kaváren. V kavárnách „zábavních“ se návštěvníci oddávají hudbě a „hází toužebné pohledy k vedlejšímu stolu“. Objevují se zde snad všechny sociální typy, včetně začínajících literátů, „kteří ke své ‚tvorbě‘ potřebují společnost, hudbu, světlo, příjemný lokál, měkké polstrování a černou kávu za 1 korunu“. „Moderní, mezinárodní kavárny, které v první řadě slouží pospolitosti a vzdělání“ jsou též „shromaždištěm předních kruhů, našinců i cizinců.“ Německá Bohemia charakteristiku dále rozvádí: rozlišuje zábavní kavárny s hudbou, „Musikcafés“, a kavárny noční, „Nachtlokale“.

Kavárenský život česko-německé Prahy se odehrával v centru společenského dění, v centru města, historicky tedy ve Starém a Novém Městě, na náměstích, na křižovatkách, na pěších korsech, jako bylo např. německé korso Na příkopech. Zde se dlouhodobě v kavárně Continental setkávala redakce Prager Presse, v kavárně Edison ještě v 1. polovině 20. let němečtí spisovatelé v čele s Maxem Brodem probírali otázky kulturní a literární scény s českými literáty. Právě sem se přesunulo literární centrum z kavárny Arco z doby před první světovou válkou.

V Praze v meziválečné době však existovala pestrá paleta typů kavárenských zařízení, ve 20. letech převládaly podniky malých měřítek s místem pro pití kávy nebo četbu. Ve 30. letech vznikaly a značnou oblibu získávaly velké multifunkční kavárny zabírající dvě patra s mnoha prostory pro různé účely. Jmenujme např. kavárny Juliš, Boullevard nebo Fenix na Václavském náměstí. Našli bychom i prostory spojené s typem amerického baru, které dobře odrážely postupně se zrychlující tempo každodenního života společnosti a sloužily k rychlému občerstvení a chvilkovému zastavení při kávě u barového pultu. Právě pestrost kavárenských podniků, jakož i zmiňovaný demokratický rozměr kaváren se smíšenou společností různých národností, se zdá být pražským unikátem.

Více o tématu:

Eva Bendová – Tomáš Dvořák – Šárka Kořínková, Pražské kavárny a jejich svět, Paseka, Praha 2008.

Eva Bendová, Z Montmartru do Metra: Vratislav H. Brunner, tvůrčí zahálka a její formy, in:

Od kabaly k Titanicu. Deset studií nejen z dějin umění
, (Lubomír Konečný – Anna Rollová – Rostislav Švácha eds.), Praha 2013, s. s.9- 34.

Eva Bendová, Kavárenská architektura. Prostor kaváren v návrzích a
realizacích architektury v Praze první poloviny 20. století,
disertační práce, FF UK, v tisku.

 

Autorka: Eva Bendová

cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ