Nicholas Winton nebyl sám: zachránci 1938–1939
Mnichovskou dohodou ze 30. září 1938 byly německojazyčné oblasti Československa připojeny k nacistickému Německu. Mnohým sociálním demokratům a komunistům, kteří se nacistům postavili, nezbylo než utéct do českého vnitrozemí. Spolu s řadou židů a Čechů uprchli většinou do Prahy. Všichni si uvědomovali, že v Praze nebudou v bezpečí nadlouho. Tušili, že Hitler dřív nebo později zahrne do německého území i zbytek československého státu, což pro ně představovalo ohrožení na životě.
Z tohoto důvodu vznikly početné iniciativy, které se snažily těmto lidem umožnit další cestu do bezpečných azylových zemí. Bez pomoci mnoha domácích i zahraničních dobrovolníků by se mnohým jistě nepodařilo dostat se do bezpečí. Třeba bez Nicholase Wintona, který spolu s dalšími dobrovolníky odvezl několik stovek židovských dětí do Velké Británie. Jeho příběh je dnes již velmi známý. Nebyl ale sám. Doreen Warriner (1904-1972) pracovala pro British Committee for Refugees from Czechoslovakia a podařilo se jí obstarat britská víza pro rodiny sudetoněmeckých sociálních demokratů. V práci pokračovala i po příchodu německých vojsk 15. března 1939. Podporoval ji Robert Stopford, úředník britského velvyslanectví, a kvakerky Jean a Tessa Rowntreeovy.
Ti všichni patří k pražským zachráncům životů v letech 1938 a 1939.
Mohlo by Vás také zajímat
Pražští němečtí a židovští podnikatelé
Stopy po činnosti německých a židovských podnikatelů nacházíme v Praze dodnes.
Pražské kavárny jako místa kulturní výměny
Německý evangelický hřbitov
Německý evangelický hřbitov ve Strašnicích sloužil svému účelu od roku 1795 do konce druhé světové války. Po vyhnání drtivé většiny německého obyvatelstva z Prahy i celého Československa hřbitov neměl využití, a v roce 1950 byl úředně zrušen.