Německá univerzita

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se status německé univerzity stal předmětem politických sporů. Zákonem č. 135/1920 Sb., známým jako "lex Mareš", byla česká univerzita oficiálně označena za přímou pokračovatelku původní pražské univerzity založené Karlem IV. v roce 1348. Zároveň jí byl udělen nový název Univerzita Karlova. Německá univerzita ztratila jakékoli nároky na historické dědictví univerzity Karlo-Ferdinandovy a nadále vystupovala pouze jako "Německá univerzita v Praze" (Deutsche Universität Prag).

S tímto rozhodnutím se však německá akademická obec nesmířila. Rozpory vyvrcholily tzv. insigniádou – vyhroceným konfliktem o univerzitní insignie (rektorátní žezlo, fakultní žezla, pečetidla, listiny a další symboly), které si nárokovaly obě univerzity jako pokračovatelky původní Karlo-Ferdinandovy univerzity. Ačkoli zákon z roku 1920 přisoudil historickou kontinuitu i symboly české Univerzitě Karlově, německá univerzita odmítala insignie po čtrnáct let vydat. Hlavní fáze konfliktu proběhla v listopadu 1934: 13. února soudy potvrdily nárok české strany, 20. listopadu ministr školství Jan Krčmář přikázal jejich vydání. Následné dny přinesly dramatický vývoj – 24. listopadu se pravicoví čeští studenti pokusili obsadit Karolinum, což vedlo k pouličním střetům s německými studenty a zásahu policie. Teprve 26. listopadu byly insignie předány rektoru Univerzity Karlovy. Násilnosti však pokračovaly i poté. Insigniáda se stala symbolem hlubokého národnostního napětí a přispěla k dalšímu ochlazení česko-německých vztahů v meziválečném Československu.

Po německé okupaci českých zemí v březnu 1939 byla česká Univerzita Karlova uzavřena (spolu s dalšími vysokými školami) a Německá univerzita byla přeměněna na říšskou univerzitu, oficiálně nazvanou Deutsche Karls-Universität in Prag („Německá Karlova univerzita v Praze“), čímž si znovu nárokovala historické dědictví původní univerzity. Tuto podobu si udržela až do května 1945, kdy byla po osvobození Československa zrušena dekretem prezidenta Beneše a její činnost definitivně ukončena.

Významné osobnosti spojené s Německou univerzitou v Praze:

Na pražské Německé univerzitě studovala nebo působila řada významných osobností, které výrazně ovlivnily světovou vědu, literaturu a kulturu. 

Fyzici a matematici:

Albert Einstein (1879-1955)

Světoznámý fyzik působil na Německé univerzitě v Praze jako řádný profesor teoretické fyziky v letech 1911-1912. V Praze formuloval základní myšlenky obecné teorie relativity a vedl semináře pro teoretickou fyziku každý pátek večer ve Viničné ulici. Přestože zde strávil pouze tři semestry, pražský pobyt označoval za klíčový pro svůj vědecký rozvoj. V roce 1921 obdržel Nobelovu cenu za fyziku.

Ernst Mach (1838-1916)

Rakouský fyzik a filozof působil na Německé univerzitě v Praze jako profesor experimentální fyziky v letech 1867-1895. Byl také děkanem filozofické fakulty (1872/73) a rektorem univerzity (1879/80). Jeho kritika newtonovského konceptu absolutního prostoru a pohybu významně ovlivnila mladého Alberta Einsteina. Po něm je pojmenováno Machovo číslo v aerodynamice.

Georg Alexander Pick (1859-1942)

Rakouský matematik působil na Německé univerzitě v Praze od roku 1881, kdy se habilitoval, až do roku 1929, kdy byl penzionován. V roce 1892 byl jmenován řádným profesorem matematiky. Ve školním roce 1900-01 byl děkanem filozofické fakulty. Spolu s fyzikem Antonem Lampou stál za pozváním Alberta Einsteina do Prahy. Jeho jménem je označen Pickův vzorec pro výpočet obsahu mnohoúhelníku. V roce 1942 byl deportován do Terezína, kde zemřel.

Philipp Frank (1884-1966)

Rakouský teoretický fyzik, matematik a filozof působil na Německé univerzitě v Praze v letech 1912-1938 jako profesor teoretické fyziky a ředitel Ústavu teoretické fyziky, kde vystřídal Alberta Einsteina. Byl členem Vídeňského kroužku a věnoval se teorii relativity a filozofii vědy. V roce 1938 emigroval do USA, kde působil na Harvardově univerzitě.

Charles Loewner (Karel Löwner) (1893-1968)

Americký matematik narozený v Lánech na Kladensku studoval matematiku na Karlově univerzitě a v roce 1917 získal doktorský titul pod vedením Georga Alexandera Pika. Na německé části univerzity byl později jmenován mimořádným profesorem. V roce 1934 se stal řádným profesorem v Praze, kde přednášel až do roku 1939. Jeho jménem je označena Loewnerova diferenciální rovnice, která byla použita při řešení Bieberbachovy hypotézy.

Literáti a spisovatelé:

Franz Kafka (1883-1924)

Nejslavnější pražský německy píšící spisovatel studoval práva na Německé univerzitě v letech 1901-1906. Chodil na přednášky do Klementina a Clam-Gallasova paláce. Původně chtěl studovat chemii, ale po dvou týdnech přešel na práva, přičemž ho dočasně lákala i germanistika. Po promoci pracoval u pojišťovny, ale psaní zůstalo jeho hlavní vášní. Je považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů 20. století.

Max Brod (1884-1968)

Český židovský německy píšící spisovatel a skladatel studoval práva na Německé univerzitě v Praze a 3. května 1907 byl promován doktorem práv. Byl členem Pražského kruhu a nejbližším přítelem Franze Kafky. Zasloužil se o záchranu a publikování Kafkovy literární pozůstalosti navzdory autorovu přání ji spálit. Významně přispěl k šíření české kultury v zahraničí, zejména díla Leoše Janáčka.

Rainer Maria Rilke (1875-1926)

Jeden z nejvýznamnějších německy píšících lyriků studoval na Německé univerzitě v Praze od roku 1895, později pokračoval na Mnichovské univerzitě. Narodil se v Praze v Jindřišské ulici a byl členem širšího Pražského kruhu. Jeho dílo se vyznačuje silným symbolismem a duchovní tematikou.

Egon Erwin Kisch (1885-1948)

Pražský německy píšící reportér a investigativní žurnalista známý jako "Zuřivý reportér". Studoval jeden semestr na Technice a poté na filozofické fakultě Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity filozofii, dějiny německé literatury a germanistiku, ale studia nedokončil. Stal se jedním z nejlepších znalců pražského podsvětí a proslul svými investigativními reportážemi.

Nositelé Nobelovy ceny:

Carl Ferdinand Cori (1896-1984) a Gerty Coriová (1896-1957)

Americký biochemik narozený v Praze v Salmovské ulici, syn profesora zoologie na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Studoval medicínu na Lékařské fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kterou ukončil v roce 1920. V roce 1947 obdržel spolu se svou ženou Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev funkce hormonů při metabolismu cukrů, tzn. Coriohových cyklus (který se do češtiny nesprávně překládá jako Coriho cyklis. Gerty byla první žena oceněná Nobelovou cenou za fyziologii nebo lékařství. Studovala medicínu na Německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze v letech 1914-1920. 

Téma vzniklo díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti v roce 2025.

_{zpracovala: Zuzana Schreiberová}