Robert Popper

Příběh o útěku trvajícím čtyři měsíce a vedoucím přes Prahu

Když se Hitler stal v roce 1933 říšským kancléřem v Německu, bylo celkem jasné, že fašizující tendence v německé společnosti budou sílit. O pět let později, v březnu 1938, Hitler obsadil Rakousko a Popperovi, kteří žili ve Vídni, se začali zoufale snažit najít cestu, jak utéct ze země. Ne do jiné evropské země, ale co nejdál od Evropy. Vybrali si Austrálii. Pochopitelně, naráželi na nejrůznější překážky. Pro získaní víza, musel mít Fred Popper peníze. Aby dostal peníze, musel odjet do Tanvaldu, ke svému bývalému zaměstnavateli, kde si je mohl vyzvednout. V té době bylo možné dostat se z Rakouska do Tanvaldu pouze ilegálně, pomocí převaděčů. Ti měli převézt Popperovi z Vídně do nedalekého Brna. Byl počátek září roku 1938. Za ne zcela jasných okolností se rodina nakonec octla v Maďarsku. Nepodařilo se jim překročit hranice do Československa, ale měli štěstí. Nebyli posláni zpět do Rakouska, ale místní lidé jim pomohli odjet do Budapešti. Po týdenním pobytu se jim podařilo legálně odjet vlakem do Brna. Zdálo se, že vše začalo jít podle plánu. Robertův otec odjel do Tanvaldu a vrátil se s penězi. Plány ale ovlivnilo 29. září a podpis Mnichovské dohody. Dohoda ještě výrazněji ohrozila životy židovských uprchlíků. Rodiče Popperovi se rozhodli, že Brno už není bezpečným místem a na počátku října 1938 se přestěhovali do Prahy.

Pronajali si malý hezký byt s jednou ložnicí v ulici Na Slupi 8 poblíž Karlova náměstí. Tehdy to byl nový, moderní dům postavený v roce 1932. Žilo v něm asi dvacet až třicet rodin uprchlíků mluvících německy. Robertovi bylo v té době osm let. Živě si vzpomíná, že na jediné posteli spali rodiče, jeho „postel“ byla pod kuchyňským stolem. Se dvěma kluky v domě prováděl klukoviny, chodil s maminkou po ulicích a díval se na výlohy hračkářství. V tom roce byla krutá zima a napadlo mnoho sněhu. Robert, který velmi dobře bruslil, směl chodit na zamrzlou Vltavu. Z místa, kde se proháněl, mohl dokonce z blízka vidět Karlův most.

Škola, do které chodil, měla výuku v němčině a byla poblíž jejich bytu, protože do ní chodil pěšky. Za šest týdnů své školní docházky v Praze se Robert nespřátelil s žádným ze spolužáků a není divu. Ve škole se mu ale líbily počty a kreslení. Byl hrdý na to, že umí nakreslit československou vlajku.
Během pobytu v Praze Robertova maminka onemocněla. Musela ležet v nemocnici. Nepochybně to byla nemocnice svaté Alžběty ve stejné ulici, kde bydleli. Katolické jeptišky, které zde pracovaly jako zdravotní sestry, se k ní chovaly moc pěkně. Naštěstí maminka zůstala v nemocnici pouze několik dnů, její potíže nebyly nic vážného.

Program Křišťálové noci byl další alarmující impuls k tomu, aby Popperovi z Československa emigrovali. Kvůli neustále se měnící politické situaci nebyla ale cesta do Austrálie možná. Rozhodli se místo toho odjet dočasně do Anglie, která souhlasila s přijetím uprchlíků. 31. prosince 1938 byli Popperovi připraveni. Bylo naprosto nemyslitelné jet do Anglie vlakem přes Německo. Jediná možná cesta ven ze země byla letadlem. Jelikož silně sněžilo, nebylo letadlu povoleno odstartovat. Na druhý pokus se naštěstí počasí uklidnilo. Letadlo společnosti KLM smělo odletět do Amsterdamu. Amsterdam byl pouze zastávkou na cestě Roberta a jeho rodičů do Anglie. Útěk trvající čtyři měsíce byl u konce.

cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ