Hrob Georgese Karse

Jiří (Georges) Kars, rodným jménem Jiří Karpeles, se narodil 2. května 1880 v Kralupech nad Vltavou v  rodině tamějšího úspěšného židovského obchodníka a majitele parního mlýna. Po přestěhování rodiny do Prahy navštěvoval gymnázium, ale jeho zájem o umění i přímluva rodinného přítele mecenáše Alexandra Brandeise jej přivedly na Akademii výtvarných umění v Mnichově, kde studoval pod vedením profesora Franze von Stucka. V Mnichově se seznámil s významnými umělci, jako byli Paul Klee a Jules Pascin, což ovlivnilo jeho umělecký vývoj. Po ukončení studií pracoval střídavě v Praze, Mnichově a Paříži, kam se v roce 1908 přestěhoval a usadil se na Montmartru.

V přízemí domu byla veřejná prádelna, kterou zřejmě provozoval majitel, a aby si přivydělal, tak v dalších patrech pronajímal drobné pokojíky začínajícím mladým umělcům. A oni posměšně té stavbě říkali Bateau-Lavoir nebo prádelní loď, protože v ní byla spousta páry a horké vody. Tam Kars ze začátku bydlel a tam taky asi vznikaly přátelské kontakty, které přetrvaly až do konce jeho života. Ze Španělska to byl například jeden z jeho největších přátel Juan Gris, z Itálie Amedeo Modigliani nebo opět ze Španělska nejznámější malíř této generace Pablo Picasso. Je zajímavé, že se tam dostali i lidé zcela prostého původu. Třeba tím nejmladším z této skupiny malířů byl sedmnáctiletý Chaim Soutine, který do Paříže přišel pěšky až z Ukrajiny, přes celou Evropu. A protože tam takto pospolu žili a tvořili, získala tato výtvarná skupina označení Ecole de Paris, tedy Pařížská škola.

K Pařížské škole se hlásili i  i básníci Guillaume Apollinaire a Jean Cocteau, Alfred Jarry nebo americká spisovatelka Gertruda Steinová. A se všemi těmito osobnostmi se Jiří Kars dobře znal a přátelil.

Karsovu slibně rozvíjející se uměleckou kariéru však narušila první světová válka. Musel narukovat a prakticky celé čtyři roky strávil na haličské a ukrajinské frontě. I zde nepřestával kreslit a vrátil se s náčrtníky plnými kreseb tamějších venkovanů i vojáků. 

Raná tvorba Georgese Karse bylo výrazně ovlivněno německými impresionisty, zejména Maxem Liebermannem a Maxem Slevogtem. Po roce 1910 prošla jeho tvorba zásadní proměnou pod vlivem Paula Cézanna.Kars se od té doby přiblížil kubismu, i když jeho úcta k figuře a námětu mu nikdy nedovolila zcela rozbít kompaktní formu. Jeho ženské akty, portréty a zátiší po první světové válce naplňují cíle nového klasicismu, zdůrazňujícího monumentalitu a řád. Formální a výrazové prvky Karsových portrétů jsou často blízké tvorbě jeho současníka Amadea Modiglianiho, rovněž člena Pařížské školy. Oba umělci byli ovlivnění impresionismem, kubismem, africkým sochařstvím a díly Toulouse-Lautreca a Cézanna. 

Kromě Francie si Kars oblíbil i Španělsko, kde si se svou ženou pořídil dům v letovisku Tossa de Mar nedaleko Barcelony. Toto místo jej nejen inspirovalo v jeho tvorbě, ale také dal impuls k založením tamější galerie a muzea. Dodnes ve městě najdeme bar, který nese jeho jméno.

Minimálně jednou za rok navštěvoval Kars i Československo, na konci třicátých let, při příležitosti velké retrospektivní výstavy v Mánesu v roce 1937, jejíž vernisáže se zúčastnil i prezident Edvard Beneš, dokonce uvažovali o trvalém návratu a na pražských Vinohradech si zařídili byt a ateliér. Po podepsání Mnichovské dohody se však narychlo vrátili ve Francie. Když byla Němci okupována i Paříž pobýval Kars v Lyonu, kde se v letech 1941, 1942 uskutečnily i jeho poslední dvě výstavy. Jeho žena byla mezitím aktivně zapojena do francouzského odboje. Po válce obdržela za své činy Válečný kříž s hvězdou.Když byl německými vojsky obsazen i jih Francie, odešel ke své sestře do Švýcarska. Zde došlo k prudkému zhoršení jeho psychického stavu, protože se postupně dozvídal o dopadech holocaustu na jeho rodinu a přátele, ale trpěl i provokacemi agentů gestapa. Při cestě do již osvobozené Paříže 5. února 1945 spáchal v ženevském hotelu sebevraždu skokem z okna. Převoz ostatků na Nový židovský hřbitov zorganizovala jeho manželka Nora v roce 1949.