Pomník obětem katastrofy na lodi Patria

Na podzim roku 1942 kotvila v přístavu Haifa v tehdejším britském mandátním území Palestina loď, na jejíchž palubě se nacházelo více než 1 800 židovských uprchlíků před nacismem. Britské úřady v Palestině se rozhodly přesunout část z nich na ostrov Mauricius v Indickém oceánu, aby omezily počet židovských příchozích do Palestiny, což bylo v souladu s britskou imigrační politikou té doby. Aby zabránili tomuto přesunu, někteří členové Hagany (židovské podzemní vojenské organizace v mandátní Palestině) umístili na loď výbušninu s cílem poškodit ji natolik, že by nemohla odplout, ale ne s úmyslem ji úplně potopit. Plán se však nezdařil, a Patria byla potopena velmi rychle, což vedlo ke smrti 276 uprchlíků.

V roce 1940 už v Protektorátu Čechy a Morava byla v platnosti diskriminační protižidovská nařízení, která vystavila české Židy každodenním útokům a šikaně. Přesto existovala ještě jedna poslední možnost, jak zemi opustit – zažádat o pas na pražské Ústředně pro židovské vystěhovalectví. Zájemce to stálo na oficiálních sazbách a úplatcích oficiálně čtvrtinu veškerého jmění, ve skutečnosti přišli o vše. Z těchto peněz byla hrazena například repatriace Němců z válkou ohrožených oblastí.

Uprchlíci nejen z Protektorátu Čechy a Morava, ale i Slovenska, Rakouska, Podkarpatské Rusi a Polska putovali z Vídně po Dunaji na přeplněných výletních parnících Milos, Pacific a Atlantic. Na jejich palubách se museli potýkat s nemožností hygieny, mořskou nemocí, situaci nepřidávalo ani vědomí nejisté budoucnosti i konflikty mezi lidmi pobývajícími ve stísněných prostorech lodi. Aby se pro lodě mohlo zakoupit docházející uhlí, voda či potraviny, darovali lidé už z tak ztenčeného osobního majetku poslední peníze či rodinné šperky.

Anita Korati: „Uhlí nedostačuje a je špatné. Čím se dají nasytit kotle? Začíná demolování, vše, co je ze dřeva, se strhuje, podlahy, zdi, kabiny, židle, zábradlí, můstky, sloupy, všechny stožáry se kácí, všude stojí řetězy lidí a podávají z ruky do ruky prkna do topírny.“

Jedenáctého listopadu 1940 dorazila loď do přístavu Haifa. Britské úřady však nedovolily uprchlíkům vystoupit na břeh. Namísto toho všechny shromáždily na palubě velké zaocenánské lodi Patria, protože bylo rozhodnuto, že budou až do konce války internováni na ostrově Mauricius v Indickém oceánu. Uprchlíci se mimo jiné snažili protestovat formou hladovky, ale tomu nikdo z britské mandátní správy nevěnoval pozornost.

Vstup na palestinský břeh byl tedy uprchlíkům zapovězen vyjíma jedné situace – pokud by se jednalo o trosečníky. Toho se pokusila využít židovská podzemní polovojenská organizace Hagana. Její vůdci se rozhodli dopravit na palubu Patrie svářecí soupravu a výbušniny. Loď měla být lehce poškozena, aby na Mauricius nemohla odplout a aby bylo nutné pasažéry evakuovat na půdy mandátního území Palestina.

K naplánovanému výbuchu došlo 25. listopadu 1940 v 9:15. Tlak vody ovšem připravovaný otvor nečekaně zvětšil a loď se během patnácti minut převrátila na bok. Vzniklý chaos byl nepopsatelný. Britská policie v domnění, že jde o nálet, hnala pasažéry pod palubu, kam ovšem už proudila voda. Většina schodišť zátěž nevydržela a utrhla se.

Hana Pavlů:„Loď se velmi rychle natočila na bok. Paluba směřovala šikmo dolů. Pamatuju na ten hrozný křik… Jak lidi padali ze schodů do zaplaveného podpalubí a křičeli, to je něco, co mě ještě dneska pronásleduje ve snech. Ta hrůza nikdy nepoleví.“

Lidé z nakloněné lodi klouzali do vln, na ně padaly sudy, prkna, záchranné čluny. Někteří raději přímo skákali do moře. Z kajut se snažili pasažéři provléknout, ale okna byla příliš úzká. Jedni se tlačili ven, druzí se chtěli vrátit. Patria se potápěla dál. Při největší válečné lodní katastrově ve Středozemním moři tak během čtvrt hodiny zahynulo 270 lidí. Zbylí jako trosečníci byli sice dopraveni na pevninu, ale ihned internováni v táboře Atlit u Haify. Tam zůstali rok. Pak byli propuštěni. Někteří muži a ženy vstoupili do britské armády, další do československých jednotek na Středním východě a s nimi se pak vrátili do republiky.