Německý zvukový film v Československu

Období: 1918–1945

S nástupem zvukového filmu se v československých kinech promítalo mnoho cizojazyčných filmů. Pro československá kina se cizojazyčné filmy opatřovaly titulky, mezititulky, prosazovat se začal i dabing, nebo se přetáčely celé původní verze filmu s herci mluvícími jazykem země, kam se měl film distribuovat. Například americkým tvůrcům bylo doporučeno, aby filmy do Československa distribuovali v německém jazyce, jelikož mnoho obyvatel stále dobře rozumělo německy, také zde byl velký divácký potenciál v německy mluvících pohraničních oblastech ČSR. Většina amerických filmů se tak pro českou distribuci nepřekládala a byla uváděna pouze v německém jazyce.

V československých kinech tak zněla němčina častěji než čeština nebo jiný cizí jazyk. To vyvolalo v zářijových dnech 1930 v Praze demonstrace proti německým filmům nebo filmům uvedeným v německém jazyce. Místem, kde demonstrace začaly, bylo kino Avion. První den demonstroval dav mladých fašistů, národních socialistů a studentů před kinem proti uvedení německé hudební komedie Nesmrtelný lump. V dalších dnech se demonstranti přesunuli i k jiným pražským kinům, kde strhávali plakáty německých filmů a zastrašovali návštěvníky i zaměstnance kin. Protesty následně vyústily v poničení některých německých kulturních budov (například Nového německého divadla), německých kaváren nebo Německého domu. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Došlo k dočasnému stažení německých filmů z programů pražských kin. I přesto, že se po čase německé filmy do kin vrátily, zanechaly tyto nepokoje jizvu na německo-českých vztazích. Vše završilo vydání vyhlášek z let 1934 a 1935, které povolovaly dovoz pouze filmům v jazykové verzi československé a v jazykové verzi země původu s československými titulky. Týkalo se to i dabingu. Šly uložit i výjimky, moc jich ale nebylo a většinou se hrály v pohraničí nebo v německém kině Urania.[1]

I přes tyto události byly nadále německé filmy v čs. kinech oblíbené a navštěvované. Mimo to mezi českými a německými filmaři existovaly velmi blízké vztahy a kontakty. V rámci česko-německé spolupráce vznikl filmový hit C. a k. polní Maršálek. Mimo českou verzi, vznikla i verze německá, kde hlavní roli ztvárnil také Vlasta Burian, který byl velkou hereckou celebritou té doby. Takový je život byl zase film, kde spolupracovalo mnoho herců a hereček vícero národností. První zvukový a velmi populární český film Tonka Šibenice zase vznikl podle románu německého spisovatele Egona Kische.

Rosa / Roza Schlesingerová

Pocházela z Vídně, kde se narodila roku 1874. Patřila k bilingvní enklávě pražských Němců židovského původu. Prosadila se především v němých filmech, kde ztvárnila malé epizodní role, hrála také v Novém německém divadle, kde působila i jako nápověda.[2]


[1] I. Koeltzsch: Praha sdílená a rozdělená, s. 240–265; N. M. Wingfieldová: Film jako otázka národní identity. Zvukové filmy a pražské protiněmecké demonstrace v roce 1930, Iluminace 4 (1996), s. 5–32; P. Szczepanik: Konzervy se slovy: počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let, Brno: Host, 2009.

[2] M. Fikejz: Český film. Herci a herečky, III. díl: S–Z, s. 77.

Další místa na téma "Významné ženy německy hovořící Prahy"