Političky

Většina žen Rakouska-Uherska bez ohledu na národnost nedisponovala volebním právem a ženy se nemohly účastnit ani aktivní přímé politické činnosti.^[1] To se změnilo až rokem 1919, resp. 1920, kdy v nové československé ústavě vydané v únoru 1920 bylo zakotveno, že ženy jsou politicky, sociálně a kulturně postaveny na roveň mužům a náleží jim volební právo. Političky se objevují již v Revolučním národním shromáždění, které vzniklo na podzim roku 1918, celkově mandát vykonávalo deset žen, žádná však nebyla německé národnosti. Strany, které by zastupovaly německou, maďarskou, polskou ři rusínskou menšinu, nebyly do státotvorné činnosti v období 1918 až 1920 přizvány a samy svou účast také odmítaly.

V prvních československých volbách do Národního sněmu (dnešní Parlament), konaných v dubnu 1920, se již ženy objevily na kandidátkách prvorepublikových politických stran. Celkově jich bylo zvoleno: 13 poslankyň (z 300 členstva Poslanecké sněmovny) a 3 senátorky (ze 150 členstva Senátu). Zvoleny byly i první poslankyně a senátorky reprezentující německy hovořící menšinu, byly to tři poslankyně za stranu Německé sociální demokracie (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik): Franziska Blatny, Irene Kirpal, Maria Deutsch a jedna senátorka Německé nacionální strany (Deutsche Nationalpartei): MUDr. Emma Maria Herzig.

Přestože ženy oficiálně získaly volební právo a byly dle ústavy rovnoprávné s muži, společnost se s tímto faktem vyrovnávala pomalu. Na političky bylo dále nahlíženo jako na něco abnormálního, často byly kritizovány za to, že na úkor rodiny a péče o děti, vstupují do čistě mužské zájmové sféry, která ženám nenáleží. Tento postoj sdílela nejen mužská veřejnost a političtí kolegové, širší podporu političky nepociťovaly ani od ostatních žen. Vedle pracovní náplně poslankyně a senátorky musely političky obhajovat i své místo v politickém životě.

Tématem, které ženy českých i německých politických stran navrhovaly, byl například zákaz námezdního kojení. To se týkalo chudých matek, které si kojením cizích dětí vydělávaly, ovšem některé tak němely dostatek mateřského mléka pro své vlastní děti. Tento návrh prosazovaný političkami celého politického spektra byl jako jediný schválen. Dalším návrhem byl zákaz propustit ze zaměstnání ženu během těhotenství, zaručení mateřské dovolené v délce šesti týdnů před a po porodu a po návratu do práce dvě placené půlhodinové přestávky na kojení. Stejný přístup mužů a žen k vedoucím pozicím na úřadech a ve školách (tento požadavek značně ztížila i hospodářská krize, kdy úsporné opatření vlády, které omezilo požitky vdaných žen a jejich partnerů zaměstnaných ve veřejných a státních službách), omezení prostituce, také snaha především sociálních demokratů o zrušení trestnosti interrupcí a mnoho dalšího. Málo z výše uvedených návrhů se však podařilo prosadit.

Poslankyně a senátorky za německé strany v meziválečném období:

Německá sociální demokracie (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik)

Poslankyně

• Maria Deutsch
• Fanni Blatny
• Irene Kirpal

Senátorky

• Anna Perthen
• Betty Schack

Německá nacionální strana (Deutsche Nationalpartei)

Poslankyně

• Josefine Weber

Senátorky

•  Emma Maria Herzig

Komunistická strana v meziválečném období nebyla rozdělena na národnostní bázi, a tak mezi poslankyněmi a senátorkami za tuto stranu byly i ženy německé národnosti, byly jimi například: Karla Preiferová / Caroline Pfeifer – pocházející z česko-německé rodiny, ovládala perfektně oba jazyky, nebo Elvira Kuhn.

^[1] Volební řád do českého zemského sněmu z roku 1861 vysloveně nezakazoval ženám kandidovat do politiky. V roce 1908 této skutečnosti využily tři ženy a pokusily se do sněmu kandidovat. Nebyly však zvoleny. V roce 1912 se nakonec podařilo české spisovatelce Boženě Vikové Kunětické získat křeslo v českém zemském sněmu a stát se první političkou ve střední Evropě. Nebyla však vpuštěna do prostor českého sněmu a nemohla tak přímo vykonávat svůj mandát. Více o tomto tématu zde: https://padesatprocent.cz/cz/prvni-ceska-poslanykne-bozena-vikova-kuneticka.

V budově Rudolfina po vzniku Československé republiky v roce 1918 sídlila poslanecká sněmovna Národního shromáždění.