Irene Kirpal a Franziska Blatny
Jednou z nejaktivnějších německých političek byla Irene Kirpal, které se podařilo obhájit poslanecký mandát za stranu Německé sociální demokracie ve všech meziválečných volbách, a strávila tak v politice 18 let. Narodila se v roce 1886 v Hořicích do úřednické židovské rodiny. Do sňatku pracovala jako vychovatelka, od roku 1912 se také věnovala omezené politické činnosti. V roce 1938 byly německé strany zrušeny v důsledku vzniku tzv. druhé republiky. Pozbyla poslanecký mandát a emigrovala do Velké Británie. V roce 1946 se vrátila do Československa, kde v Ústí nad Labem zemřela v roce 1977.
Irena Kirpal v prosinci roku 1920 přednesla v Národním shromáždění projev O péči o mládež, tělesné výchově dětí a potírání epidemií. V projevu konkrétně zmiňuje tuberkulózu, která byla v populaci značně rozšířenou nemocí, kritizovala nedostatečné financování lékařských zařízení a nemocnic, nedostatečnou podporu a vzdělávání nových ošetřovatelek. K tématu tělesné výchovy řekla:
„Ve válečných letech vzato bylo dětem to poslední, co ještě měly, totiž tělocvičny; byli v nich ubytováni vojáci neb zřízeny prodejny. Dle statistiky, kterou podali nám školní lékaři v Ústí, onemocnělo v městě Ústí tímto nedostatkem tělocvičen, ježto děti nemohly cvičiti, 20 % žactva skoliosou. Dělnické tělocvičné spolky vykonaly práci vynikající, tělocvičný svaz se sídlem v Ústí čítá přes 33.000 mladistvých cvičenců a mnoho tisíc dětí jakožto cvičných chovanců. Pohříchu nedostávají tělocvičné spolky od státu subvencí. Největší nespravedlivost je však, že pro Sokol jsou po ruce velké prostředky, pro české dělnické spolky malé, pro německé dělnické spolky vůbec žádné. (Hluk. Výkřiky.)[1]
Další političkou Německé sociální demokracie byla Franziska Blatny, ta byla zvolena ve třech za sebou jdoucích volbách a strávila v roli poslankyně patnáct let. Narodila se v roce 1873 do početné židovské rodiny, od 80. let žila v Karlových Varech, kde byla později i členkou zastupitelstva. V roce 1920 byla zvolena do Národního shromáždění. Pro svůj původ v roce 1939 emigrovala do Velké Británie, kde se aktivně věnovala politice. Po válce ji Edvard Beneš vyzval k návratu, Fanni však setrvala do své smrti ve Velké Británii.
[1] https://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/stenprot/030schuz/s030016.htm
D. Musilová: Z ženského pohledu. Poslankyně a senátorky Národního shromáždění Československé republiky 1918–1939. České Budějovice: Vlastimil Rada, 2007.
Zdroj vyobrazení:
Československo. Poslanecká sněmovna v II. volebním období. V Praze: [nákl. vl.], 1926, s. 99 a 123.
Na adrese Nekázanka 18 sídlil sekretariát Německé sociální demokracie.
Další místa na téma "Významné ženy německy hovořící Prahy"
