Ženy na vysokých školách

Ženy – univerzitní studentky

Dlouhou dobu bylo ženám zapovězeno vzdělávání na univerzitách. Ženy v Rakousku-Uhersku získaly přístup na vysoké školy od roku 1896, kdy přednášky mohly navštěvovat pouze jako hospitantky. Přednášek se mohly účastnit pouze se souhlasem vyučujícího, avšak přístup na univerzitu jim mohl být kdykoliv zakázán. Od roku 1897 přijala pouze Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (v té době nesla název Karlo-Ferdinandova univerzita) ženy jako řádné studentky. Velký zájem měly ženy o studium medicíny, to jim bylo umožněno až od roku 1903. (Výjimečně bylo v roce 1895 povoleno studium na lékařské fakultě, kdy promovala v roce 1902 první česká lékařka Anna Honzáková). Právnická fakulta a výuka na technických školách byla ženám umožněna od 1918. Více o počtu žen na jednotlivých fakultách a vysokých školách viz v přiložených tabulkách.^[1]

Vysokoškolské vzdělávání v ČSR v německém jazyce

Německých vysokých škol po vzniku ČSR bylo v Praze několik. Významnou byla Německá univerzita v Praze (Deutsche Universität Prag), která navazovala na německou sekci Univerzity Karlovy. Již v roce 1882 se Univerzita Karlova (tehdy její název zněl Karlo-Ferdinandova univerzita) rozdělila na dvě sekce: českou a německou. Po vzniku ČSR německá sekce UK novou republiku odmítala. Uvažovalo se také o přesunutí univerzity do Liberce. Nakonec však v roce 1919 složila slib věrnosti Československé republice po tom, co jim bylo slíbeno, že se zachová jejich rovnoprávnost s ostatními univerzitami a nebude jejich činnost omezována. V roce 1920 však bylo Národním shromážděním německé části Univerzity Karlovy odňato právo užívat dosavadní název. Od té doby se univerzita nazývala Deutsche Universität Prag a mezi oběma univerzitami panovala napjatá atmosféra, která vyústila v roce 1934 tzv. válkou o univerzitní insignie. Po válce v roce 1945 byla Německá univerzita zrušena.

Z pražských německých vysokých škol dále v Praze sídlily: Německá technická univerzita (Deutsche Technische Hochschule Prag) nebo Německá akademie múzických umění (Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst in Prag).

Gerta Theresa Coriová

Narodila se v roce 1896 v Praze do židovské německy mluvící rodiny Radnitzových (její sestrou byla malířka Charlotte Radnitz). Na Německé univerzitě v Praze vystudovala medicínu, kde se seznámila se svým budoucím mužem Carlem Corim. Společně se odstěhovali do Vídně a následně do Ameriky, kde v 30. letech přijali také americké občanství. V roce 1947 společně získali Nobelovu cenu za výzkum metabolismu cukrů, konkrétně za objasnění průběhu katalytické přeměny glykogenu. Vedle Berty Kinské-Suttnerové je to druhá žena s pražskými kořeny, která získala Nobelovu cenu.

^[1] Údaje o počtu žen a začátku jejich studia na vysokých školách se často v různých zdrojích liší.