Nové německé divadlo

Slavnostní otevření českého Národního divadla v roce 1883 inspirovalo pražské německy mluvící obyvatelstvo k založení vlastního divadelního a operního domu. V témže roce tedy vznikl Deutsche Theaterverein, aby na vybudování získal finanční prostředky. Finance poskytli především pražští němečtí průmyslníci. Do roku 1886 byl získán pozemek od Leopoldine Grustner von Grussdorf, kde stálo Novoměstské divadlo podle návrhu Josefa Niklase von Stögera. Návrh německého divadla byl svěřen vídeňským architektům Fellner & Helmer.

Nové německé divadlo, dokončené v letech 1886 až 1887, bylo postaveno v novorenesančním stylu a vyznačuje se prostorným jevištěm a rokokovým interiérem. Sochami přispěli sochaři Otto Mentzel a Theodor Friedl, lodžii zdobily busty Goetha, Schillera a Mozarta a malby poskytl Eduard Veith.

Divadlo debutovalo 5. ledna 1888 Wagnerovými „Mistry pěvci norimberskými“ a později jako první v Čechách uvedlo Wagnerův „Prsten Nibelungův“. I když počty německy mluvících obyvatel Prahy postupně klesaly, udržela si scéna trvalé příjmy z prodeje vstupenek.

Angelo Neumann

Prvním režisérem se stal Angelo Neumann. Ten se narodil v roce 1838 ve Stupavě na dnešním Slovensku. Ačkoli často uváděl Vídeň jako své rodiště, tato modifikace jeho osobní historie pravděpodobně sloužila k tomu, aby se distancoval od svého židovského původu a skromných poměrů, ze kterých pocházel. Stejně tak byly součástí jeho života dvě konverze, nejprve ke katolictví a pak k protestantství. Přesto byl pro svůj židovský původ terčem karikatur. Původně usiloval o kariéru barytonisty, ale jeho talent ho zavedl do evropských kulturních metropolí. Setkání s dílem Richarda Wagnera hluboce ovlivnilo jeho směřování a nakonec ho nasměrovalo k opernímu managementu.

Jako ředitel opery v Lipsku zanechal Neumann od roku 1876 výraznou stopu v podobě ambiciózních inscenací, včetně prvního kompletního provedení Wagnerova Prstenu Nibelungova mimo Bayreuth. Jeho dobrodružný duch ho vedl k tomu, že v roce 1882 založil Putovní divadlo Richarda Wagnera a vydal se na evropské turné, na kterém oslavoval Wagnerovy opery, zejména přivezl „Prsten Nibelungův“ divákům po celém kontinentu.

Největší vliv měl Neumann v Praze, kde od roku 1885 řídil Stavovské divadlo. Přeměnil ho na Nové německé divadlo, které se stalo majákem pražské kulturní scény. Pod jeho vedením se pražské publikum seznámilo s díly Wagnera, Verdiho, Rossiniho a Mahlera, což pozvedlo operní úroveň města a podpořilo bohatou kulturní výměnu. Neumann také inspiroval Emila Nikolause von Rezniceka ke zkomponování opery „Donna Diana“, čímž přispěl ke zlaté éře pražské opery.

Po Neumannovi převzali vedení Heinrich Teweles a poté Alexander von Zemlinsky, který režíroval v letech 1911 až 1927. Pokračovatelé byli Hans Wilhelm Steinberg a George Szell se zaměřením na současnou tvorbu. Divadlo představilo široký repertoár, představilo pražští němečtí skladatelé, ale hostovali zde i renomovaní umělci jako Enrico Caruso a Richard Tauber.

Před mnichovskou dohodou a anexí Sudet prodal Divadelní spolek budovu v roce 1938 československému státu. S německou okupací v roce 1939 divadlo fungovalo ve změněných podmínkách, během 2. světové války hostovalo jen příležitostně.