Oskar Wiener

Oskar Wiener (1873–1944) byl pražský německo-židovský spisovatel, vydavatel a dramatik známý svým spojením s literárními a uměleckými avantgardními kruhy své doby. Praha se pravidelně objevovala jako motiv jeho děl. 

Narodil se 4. března 1873 v Praze v německo-židovské rodině. Byl druhým dítětem Ignatze Wienera, obchodníka zabývajícího se výrobou plstěných klobouků a obchodu s kožešinami, a jeho ženy Sary Emilie.  Rodina Wienerových bydlela v bytě v domě č.p. 248 v Liliové na Starém Městě pražském u Karlova mostu. Oskarovo dětství bylo plné radosti a štěstí, na což pak rád vzpomínal ve svých dílech.

Většinu svého života však strávil v pražském Karlíně, který v té době byl čtvrtí, kde žili především dělníci a drobní úředníci. V Karlíně navštěvoval i německou chlapeckou školou, pak pokračoval ve vzdělání na proslulé obchodní škole v Masné ulici. Tuto školu navštěvovali i další umělci a spisovatelé jako například Ernst Pollak, Gustav Meyrink, Friedrich Adler či Karl Brand. Během svého studia dosahoval průměrných výsledků, ale například poměrně dost vážně se potýkal s nepovinnou češtinou. 

Po krátkém zaměstnání jako bankovní úředník se Oskar Wiener zcela ponořil do pražské literární a umělecké avantgardy. V roce 1895 vstoupil do „Spolku německých výtvarných umělců v Čechách-Verein deutscher bildender Künstler in Böhmen“, který se později v roce 1898 vyvinul v literární kroužek “Mladá Praha-Jung Prag“. Tento kroužek, který se stal srdcem novoromantiků, zahrnoval mnoho Wienerových blízkých přátel jako např. jako Paul Leppin, Victor Hadwiger a Gustav Meyrink.

Členové „Mladé Prahy“ se pravidelně scházeli v různých pražských vinárnách, pivnicích a nočních klubech, aby diskutovali o umění a literatuře. Mezi prominentní místa setkání patřila „Café Central“ a vinárna „Zum alten Ungelt“. Na rozdíl od mnoha svých současníků, kteří nakonec Prahu opustili, Oskar Wiener zůstal městu věrný a toto téma prostupovalo všechna jeho díla. Byl si ale vědomý i stále více a více měnící se situace, když už v roce 1906, pro časopis „My-Wir“ napsal:

„Praha, tento nevýslovně krásný, ale zlopověstný hrad na Vltavě, stará Praha umírá a z mohutných kvádrů jejích rozvalin vyrůstá nové, střízlivé město. Co jsme milovali a co bývalo vlastní všech našich snů, musí zaniknout. Chodíme jako vyděděnci novými ulicemi a truchlíme.„

V osobním životě prožíval Oskar Wiener vedle literárních úspěchů i štěstí. 31. května 1908 se oženil s Emmou Micholup, která byla o jedenáct let mladší. Přes jejich pevné pouto zůstalo manželství bezdětné. Ve 30. letech 20. století se Wiener etabloval jako respektovaná osobnost pražské literární komunity. Jeho 50. narozeniny byly spojeny s velkou veřejnou oslavou pořádanou Fritzem Baumem, kde jej uctili významné osobnosti jako Paul Leppin a Max Reger. Tato oslava, podrobně popsaná v Prager Tagblatt, znamenala poslední významné veřejné uznání jeho práce před hrůzami druhé světové války.

“Čas strávený s Oskarem Wienerem byl plný nových zážitků, smíchu a přátelství. Jeho svérázný smysl pro humor a upřímné emoce, které se občas vynořily během našich rozhovorů, rozjasňovaly a zahřívaly naše večery mladistvého kamarádství.” Paul Leppin, K Wienerovým 50. narozeninám

Do života Oskara Wienera tragicky zasáhly události druhé světové války. S manželkou Emmou deportován do  terezínského ghetta. Tamější životní podmínky byly hrozivé zejména pro starší lidi. Prostředí přeplněného tábora, nedostatku potravin, šířících se nemocí se stalo Wienerovi osudným. Oskar Wiener podlehl tvrdým podmínkám 20. dubna 1944 ve věku 71 let. Jeho manželka Emma zemřela o šest měsíců později, 4. září 1944.