Paul Kornfeld

Paul Kornfeld (1889-1942)  byl významný pražský německy píšící dramatik a romanopisec známý pro své expresionistické tragédie a dramata obsahující společenskou kritiku. Kornfeld se narodil v zámožné židovské rodině v Praze a vyrůstal se třemi sourozenci. Jeho otec přeměnil přádelnu a barvírnu v Libni na prosperující chemičku, která rodině poskytovala pohodlné živobytí. 

faktura továrny Feitis & Kornfeld z roku 1909

Navštěvoval piaristickou obecnou školu v Panské ulici a německé gymnázium ve Štěpánské ulici, kde se setkal s významnými osobnostmi jako Max Brod, Franz Werfel, Willy Haas, Hans Janowitz, Ernst Deutsch. Stal se nedílnou součástí okruhu přátel kolem Maxe Broda, kteří všichni měli literární ambice.

Očekávalo se, že Kornfeld vstoupí do rodinného podniku, zejména poté, co zemřel jeho starší bratr. Místo toho se rozhodl věnovat své literární kariéře v Německu. Nejprve se přestěhoval do Frankfurtu, kde získal uznání svými expresionistickými tragédiemi „Die Verführung“ (1916, Svádění) a „Himmel und Hölle“ (1919, Nebe a peklo). V roce 1925 se Kornfeld přestěhoval do Berlína a stal se dramaturgem v Deutsches Theater pod vedením Maxe Reinhardta.

Kornfeldův osobní život výrazně ovlivnil vztah s herečkou Frittou Brodovou, kterou si vzal v roce 1918. Jejich manželství skončilo po osmi letech rozvodem a tato bolestná zkušenost se propsala do několika jeho děl. 

Kornfeldova manželka, herečka Fritta Brod (1896 -1988)

Od roku 1928 do roku 1932 Kornfeld pracoval v Darmstadtu a pokračoval v psaní her, které kritizovaly sociální problémy. Mezi pozoruhodná díla z tohoto období patří „Der ewige Traum“ (1922, Věčný sen), „Kilian“ (1926) a „Smither kauft Europa“ (1929, Smither kupuje Evropu). Jeho nejvýznamnější dílo, historické drama „Jud Süß“ (1931, Žid Süss), bylo inspirováno příběhem židovského finančníka Josefa Süsse Oppenheimera. 

Krátce před nástupem Hitlera se Kornfeld vrátil do Prahy, kde se osm let věnoval psaní svého jediného románu „Blanche oder Der Atelier im Garten“ (Blanche aneb Ateliér v zahradě). Rukopis uschoval u jedné své české známé, takže se jej podařilo zachránit a vydán byl až v roce 1957. Díky podkladům zachovaným v databázi holocaust.cz víme, že se ještě v srpnu 1939 marně  pokoušel požádat o vystěhovalecké vízum do Anglie. V roce 1941 byl totiž Kornfeld deportován do Polska do ghetta v Lodži. Transporty do Lodže byly prvními transporty Židů z Protektorátu. 

Žádost Paula Kornfelda o vysvědčení o zachovalosti (potvrzení o bezúhonnosti) při vystěhování do Anglie ze srpna 1939. zdroj databáze holocaust.cz

„Prvními pěti transporty do Lodže jeli milionáři, obchodníci a továrníci. Další už jeli do Terezína,“ vzpomínal František Lederer, jeden z pouhých 277 přeživších lodžského ghetta s tím, že terezínské ghetto vzniklo v listopadu 1941. 

Německá a židovská policie hlídající vchod do ghetta v Lodži

Celkem bylo do lodžského ghetta transportováno 5 000 Židů z Protektorátu. V ghettu čelili nedostatku potravin, neustálé práci v továrnách pro německou válečnou ekonomiku a mnozí byli nakonec transportováni do vyhlazovacích táborů. Paul Kornfeld zde zahynul 25. dubna 1942.