Ernst Feigl a kavárna Arco

(5. června 1887, Praha – 2. ledna 1957, Praha) byl německy hovořící básník, dramatik a herec.

Otec Ernsta Feigla, Josef Feigl, byl židovský advokát pro chudé, který se přestěhoval do Prahy, kde ve skromných podmínkách žil až do své smrti v roce 1907. Ernst a jeho bratři Karl (1882-1942), Friedrich (1884-1965) a Hugo (1889-1961) vyrůstali na Starém Městě pražském a navštěvovali Staroměstské gymnázium, kde spolužákem Ernestova bratra Karla byl pozdější slavný spisovatel Franze Kafka. Navzdory židovským kořenům – jejich matka vyrůstala v pražském ghettu – rodina nepraktikovala náboženské zvyky a doma mluvili německy, i když uměli i česky.

O začátku jeho umělecké činnosti nemáme příliš informací, ale ví se, že k jeho seznámení s Pražským kruhem a dalšími německy hovořícími či dvojjazyčnými autory došlo v kavárně Arco, která proslula jako významné literární centrum a místo česko-německo-židovské kulturní výměny. Ernstovými prvními literárními pokusy byly tři básně publikované v časopise Saturn.

Kvůli těžké krátkozrakosti nebyl Feigl schopen vojenské služby v první světové válce. Pracoval jako redaktor česky orientovaného listu Union, kde zastával pacifistické názory. V roce 1915 několikrát navštívil Kafku, který podpořil vydání Feiglovy básnické sbírky u nakladatele Kurta Wolffa. Z projektu však sešlo a Feigl publikoval několik básní v Prager Tagblattu. V roce 1917 přednesl své básně a scény z připravovaného dramatu Don Juan v sionistickém klubu pro židovské ženy a dívky v Praze. Hra Don Juan zůstala z velké části nepublikována, roztříštěná v rozsáhlé sbírce rukopisů. V roce 1920 nastudoval v pražském německém Landestheateru v režii Georga Wilhelma Pabsta sérii čtyř komorních her s názvem „Fremde“.

V roce 1919 se Feigl oženil s Auguste Antonyovou (1894-1965), německou křesťankou, což mu za Protektorátu zachránilo život. V téže době se stal se redaktorem Prager Tagblattu, kde psal sloupky pod pseudonymem a prosadil se jako soudní zpravodaj. V této činnosti pokračoval až do německé okupace Československa v březnu 1939, kdy byly noviny zakázány a on se stal nezaměstnaným. Přežívali pak pouze z manželčina příjmu,

Jeho bratr Karl a Karlova rodina se stali oběťmi holocaustu, stejně jako jeho sestry Irena (1880-1942) a Kamila (1885-1942). Jeho přítel Georg Mannheimer zahynul v koncentračním táboře Dachau. Ernst perzekuce v Praze přežil, pravděpodobně proto, že žil v „privilegovaném smíšeném manželství“ a jeho žena bojovala za jeho přežití, i když z nich vyšel jako fyzicky i psychicky zlomený muž, navíc ztížený narůstající slepotou, která mařila jeho literární snahy. Po osvobození přijal české jméno Arnošt Feigl a pokračoval v psaní v němčině, i když bylo prakticky nemožné jeho práce někde vydat.