Zábor Stavovského divadla
Děkuji vám pánové za vaše přátelská slova. Pravé, ryzí umění je výrazem národnosti, avšak právě a zároveň opravdové lidskosti. Jako takové je pravé umění v pravém slova smyslu mezinárodní. Je samozřejmé, že německé umění nejen v Praze, nýbrž i v celém území naší republiky dostane se patřičné ochrany, kterou právem očekáváte (hlučný potlesk a volání „Hoch“). Naše doba je bohužel dosti vážná, že snad ještě „inter arma silent Musae“ (ve válce múzy mlčí, pozn. autorek). Děkuji pražským Němcům za jejich důvěru, kterou mě poctívají a buďtež ujištění, že Němcům našeho státu dostane se plné rovnoprávnosti (bouřlivý potlesk, „Bravo“).
Popis projevu prezidenta T. G. Masaryka ze dne 23. 12. 1918, který pronesl v Novém německém divadle, otiskly Lidové noviny o den později. Proč musel prezident Masaryk ujišťovat pražské Němce, že se jim dostane plné rovnoprávnosti?
Vznik Československé republiky v říjnu 1918 nebyl pro všechny obyvatelé českých zemí, před válkou náležících k Rakousku-Uhersku, pozitivní. Především německy hovořící obyvatelstvo se proti vzniku nového státu bouřilo a snažilo se situaci zvrátit. Především v pohraničních oblastech byly vyhlášeny provincie, které se měly připojit k Německu nebo nově vzniklému Rakousku. Do těchto oblastí bylo v prosinci roku 1918 vysláno československé vojsko, které mělo zabránit odtržení oblastí a vnitropolitickou situaci uklidnit. Německy mluvící občané, kteří žili na území Československa a nechtěli být jeho součástí, měli obavy, jak s nimi bude v novém státě zacházeno. Proto Masarykova slova v Novém německém divadle. Pražská německá divadla se od té doby stala dějištěm nejen světových, českých, německých dramat, oper, operet, činoher či baletu, ale také dějištěm národnostních rozepří a bojů.
Zábor Stavovského divadla
Po vzniku Československa německé divadlo disponovalo dvěma scénami: Stavovským divadlem (Královské zemské německé divadlo) a Novým německým divadlem. Již od roku 1918 se objevují snahy zabrat Stavovské divadlo pro českou scénu, které nestačily prostory Národního divadla. Masaryk i někteří představitelé vlády byli proti záboru a slibovali, že pro Národní divadlo naleznou nové místo a zajistí i financování pro stavbu nové české scény. Přesto se již při druhém výročí oslav založení Československé republiky v říjnu 1920 uskutečnily první nátlakové akce a memoranda ze strany Klubu sólistů národního divadla a českých legionářů o postoupení Stavovského divadla českému Národnímu divadlu. Nátlakové akce se vystupňovaly 16. listopadu 1920, kdy na Václavské náměstí bylo svoláno shromáždění na podporu české školy v Chebu, která byla poničena německými obyvateli města v odvetě za poškození památníku Josefa II. českými vojáky. Dav se z Václavského náměstí vydal ke Stavovskému divadlu, kde se s pomocí legionářů dostal do budovy a následně vyvedl zaměstnance divadla včetně ředitele. Ještě tentýž den byla v obsazeném divadle uvedena opera Prodaná nevěsta a účastnil se jí například pražský primátor Baxa.
Od prosince se zábor Stavovského divadla začal probírat v Národním shromáždění. Samotný Masaryk apeloval na vládu, aby učinila kroky, kterými by se divadlo vrátilo zpátky do německých rukou. Byla podána soudní žaloba na některé účastníky akce, soud trval rok a půl, nakonec byli všichni osvobozeni. Od roku 1922 bylo s ředitelem německého divadla dohodnuto, že za Stavovské divadlo bude vyplácena náhrada, aby si německé divadlo mohlo postavit scénu druhou.
Masaryk už nikdy do Stavovského divadla nevstoupil.[1]
[1] J. Ludvová: Až k hořkému konci: pražské německé divadlo 1845–1945, Praha: Academia, 2012.
Další místa na téma "Pražská německá divadla"
