Malá scéna (Kleine Bühne)

Na místě zbořeného domu ze 17. století v Praze se v roce 1908 nechal spolek “Deutsches Haus” dříve “Deutsches Casino” vystavět spolkový a nájemní dům „U tří jezdců“. Tato nová budova, navržená významným architektem Josefem Zaschem (1871-1957), představovala ukázku geometrické secese a stala se výrazným prvkem pražské architektury.  Do štítu novostavby byl z původního barokního domu pečlivě přenesen domovní znak zobrazující tři jezdce. 

V letech 1923 až 1924 prošla budova „U tří jezdců“ rozsáhlou rekonstrukcí, která z ní vytvořila divadelní prostor. Stávající sál byl přeměněn na divadelní jeviště s novým vchodem zdobeným trojúhelníkovým štítem.

V roce 1929 se divadlo dále rozšířilo o dvoupatrovou přístavbu podle návrhu architekta Alfreda Pollaka. Tato nová funkcionalistická přístavba sloužila jako zázemí pro jevištní provoz a poskytovala potřebné prostory pro zázemí divadla.

V letech 1921 až 1944 fungovala Kleine Bühne (Malá scéna) jako pobočná scéna Neues Deutsches Theater. Vzhledem ke své menší rozloze se divadlo zaměřovalo na menší inscenace s komorním obsazením, čímž se odlišovalo od větších pražských divadel. Pod vedením Leopolda Kramera se Malá scéna stala centrem činohry s důrazem na díla především německých a rakouských dramatiků. Klasická dramata byla často adaptována pro intimní prostředí divadla, zatímco opery se hrály jen zřídka (pouze 4 inscenace během celé existence divadla).

Dramaturg Hans Demetz sehrál klíčovou roli v utváření kulturního profilu Malé scény. Zavedl cykly „Kammerspiele“, které prezentovaly současná dramata a výrazně ovlivnily repertoár divadla. Kromě toho Demetz založil časopis „Blätter der deutschen Kammerspiele“, sloužící jako program a obsahující krátké studie související s představeními. Divadlo se zaměřovalo i na expresionistická dramata autorů jako Walter Hasenclever a Georg Kaiser a zařadilo do repertoáru díla současných pražských německojazyčných autorů, jako Oskar Baum, Max Brod a Paul Leppin.

Kromě divadelních představení Kleine Bühne organizovala i různé přednášky a kulturní akce, včetně vzpomínkového večera na Franze Kafku v roce 1924, čímž zdůraznila svou roli kulturního a intelektuálního centra Prahy. Během 2. světové války zůstalo divadlo i přes probíhající konflikt v provozu až do uzavření všech kulturních institucí v srpnu 1944. V roce 1941 prošlo divadlo další rekonstrukcí a bylo přejmenováno na Kammerspiele. Po válce bylo divadlo zkonfiskováno a přeměněno na Divadlo mladých pionýrů. Bohužel v roce 1999 bylo divadlo zbouráno při rekonstrukci Slovanského domu.