Hrob Juraje Herze
Juraj Herz se narodil 4. září 1934 v Kežmarku v Československu v židovské rodině. Když začala druhá světová válka, jeho rodina se snažila vyhnout hroznému osudu, který čekal mnoho Židů, tím, že konvertovali a nechali se pokřtít evangelickým farářem. Bohužel je to neochránilo a byli posláni do koncentračních táborů. On a jeho rodiče byli nejprve převezeni do nechvalně známého tábora v Ravensbrücku. Později byl Juraj Herz od rodičů oddělen a převezen do Sachsenhausenu. Nakonec se jim všem podařilo válku přežít.
Po válce se Juraj vrátil do Československa a začal znovu budovat svůj život. Jeho otec, lékárník a vášnivý amatérský fotograf, mu vštípil lásku k filmu. Často spolu navštěvovali jediné kino v Kežmarku.
„V Kežmarku bylo jediné kino a mě do něj pouštěli klidně na mládeži nepřístupné filmy. Jako jediného. Před vchodem stál policajt a když se ho ostatní děti ptali, jak to, že ho pustí a je ne, on řekl: Herz může, ten už všechno prožil.“
Juraj Herz pak možná na základě této inspirace rozhodl pro studium fotografie na Uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě a později režii a loutkoherectví na pražské Divadelní fakultě. Počátkem 60. let působil Herz v divadle Semafor jako herec a režisér. Jeho velký zlom ve filmu nastal jako asistent režie v Barrandovských studiích. Jeho první nezávislý film „Sběrné surovosti” (1965) předvedl jeho jedinečný styl a kreativitu.
Juraj Herz se dále proslavil svými horory plnými děsivých momentů a psychologické hloubky. Jeho nejslavnější dílo „Spalovač mrtvol“ (1968) bylo dokonce nominováno na Oscara. Politické změny po ruské okupaci však vedly k cenzuře a řada jeho filmů čelila výzvám.
Navzdory těmto překážkám Herz pokračoval ve vytváření nezapomenutelných filmů jako Petrolejové lampy (1971) a Morgiana (1972). Jeho film „Straka v hrsti“ (1983) byl však zakázán, což ho přimělo v roce 1987 Československo opustit. S manželkou Terezou Herz Pokornou, českou herečkou a tanečnicí, se přestěhoval do Německa.
V Německu strávil Herz dvanáct let natáčením filmů, dokumentů a divadelních produkcí. Vrátil se v 90. letech 20. století a pokračoval ve své tvůrčí práci v České republice i v zahraničí. Mezi pozoruhodné pozdější filmy patří „T.M.A.“ (2009) a „Habermannův mlýn“ (2010), který získal několik ocenění.
Juraj Herz získal za svou kariéru mnoho vyznamenání, včetně Českého lva za celoživotní dílo a Křišťálového glóbu za přínos světové kinematografii. V roce 2017 mu slovenský prezident Andrej Kiska udělil Řád Bílého dvojkříže.
Juraj Herz zemřel 8. dubna 2018 a zanechal za sebou dědictví průlomových filmů, které nadále ovlivňují a inspirují nejen filmové znalce.