Sionistické hnutí

Sionistické hnutí a židovská mládež

Sionistické hnutí od 19. století představovalo vlastní formy židovské historie, kultury a identity, a začalo hrát zásadní roli v procesu utváření a utužování nacionální židovské identity. Své aktivity rozvíjelo prostřednictvím utváření vlastní politiky, budování celé infrastruktury institucí, administrativních organizací a řady spolků. Po prvním boomu, který následoval brzy po známém vystoupení Theodora Herzla a prvním sionistickém kongresu na samém konci 19. století, se činnost hnutí opět utlumila. Ilustruje to fakt, že sionismus byl do určité míry reakcí na antisemitismus. Ve stejné době probíhala v českých zemích tzv. hilsneriáda, kauza spojená s obviněním židovského mladíka Leopolda Hilsnera ze zabití Anežky Hrůzové a s protižidovsky zaměřenými nepokoji. Sionismus dokonce přebíral některá klišé a stereotypy o degenerovaných a méněcenných Židech. Především ale šlo o typický produkt své doby, nacionalistické hnutí bojující za vlastní národní stát, které se nevyhnulo ani útokům na jiná národní hnutí, fakticky či domněle omezující jeho rozvoj, ale také – a někdy dokonce především – vystupování proti těm Židům, kteří se s národním pojetím židovské identity odmítali identifikovat. K další vlně obliby sionismu došlo ve 20. a hlavně 30. letech 20. století v souvislosti s úspěchy nacistů v Německu a se sílící emigrací Židů z Evropy. Nicméně až do založení státu Izrael představovalo hnutí v evropských a amerických židovských komunitách spíše okrajovější ideový proud.

I v prvorepublikovém Československu sionismus představil politické akce slibující uznání, rovnost a integraci židovského národa a začal se intenzivně věnovat mobilizaci Židů k odchodu do Palestiny. Sionisté volali po morální a fyzické regeneraci Židů. Slabí, zchátralí Cafejuden, Luftmenschen měli být přetvořeni v silné, nové hebrejské muže, v nový zdravý hebrejský národ, který znovu vybuduje národní stát v „prázdné“ a „necivilizované“ zemi, jak sionisté představovali Palestinu. Zároveň se jasně přihlásili k Československu a vystupovali jako loajální občané státu zmítaného národnostními třenicemi. Zaměřovali se i na prosazování a zlepšování vlastních sociokulturních, politických a ekonomických pozic. Snažili se o konsolidaci a zabezpečení postavení Židů jakožto národnostní menšiny. V ČSR působila celá řada sionistických stran a frakcí, mezi nejznámější patřila Židovská strana, ortodoxní větev Mizrachi, sociální demokraté Poale Zion, či v nacionalistických cílech nejradikálnější tzv. Revizionisté.

Stejně jako u českých a německých nacionálních protějšků směřovali i sionisté značnou část svých aktivit na dorost. Mládež byla považována za depozitář národní budoucnosti a prostředek národní obrody. Ve spolupráci s řadou politiků, učitelů a expertů na výchovu utvářeli sionisté program pro obrodu duchovní a fyzické stránky meziválečné židovské generace. Ta se podle sionistů měla v důsledku exilu a rozptýlení cítit odcizená, morálně dezorientovaná – měla pociťovat veškeré příznaky a projevy spojené s tzv. židovskou degenerací. Od založení hnutí až do 30. let tvořily jádro sionistického veřejného života střední školy a zejména univerzity. To odpovídá i většinovému (nikoliv tedy bez výjimek) sociálnímu statusu členů pražských a dalších sionistických spolků, kteří pocházeli z dobře situovaných měšťanských rodin. V Praze a dalších větších městech byly samostatnou kapitolou rovněž kavárny a diskuzní panely. Bez kavárenského provozu se nicméně neobešel intelektuální vývoj prakticky žádného hnutí té doby.

Židovské mládežnické organizace v meziválečném Československu lze podle jejich zaměření rozdělit do několika skupin. Patřily sem vzdělávací spolky, které se orientovaly především na židovskou historii a hebrejštinu (sem patří nejstarší sionistické spolky jako Bar Kochba, Theodor Herzl). Silnou skupinu tvořily volnočasové, rekreační a sportovní organizace (například Makkabi, Hagibor). Posledním výrazným typem pak byli pionýři, kteří se zaměřovali na praktickou realizaci sionistických cílů včetně zakládání výcvikových táborů pro budoucí kolonisty (Hašomer Hacair, Tchelet Lavan).

Ve snaze o sociální a kulturní přeměnu židovského národa byla židovská sionistická mládež systematicky přetvářena dle principů kolektivní židovské identity a nových sociálních hodnot. Mládež měla být připravena obětovat své blaho a materiální pohodlí ve prospěch budoucích generací. Vedle fyzické práce a zručnosti byl kladen důraz na sebedůvěru a sebeobranu – tedy na nezávislost na vnější ochraně. V neposlední řadě to byla kulturní kreativita zaměřená na obrodu hebrejského jazyka a kultury.

O židovské komunitě v meziválečném období se více dočtete ve článku Petera Salnera „Diferenciácie židovskej komunity v medzivojnovom období“

Literatura:

Čapková, Kateřina: Češi, Němci, Židé? Národní identita Židů v Čechách 1918-1938. Paseka, 2005.

Kieval, Hillel J.: Formování českého židovstva. Národnostní konflikt a židovská společnost v Čechách 1870-1918. Paseka, 2011.

Lichtenstein, T. :Making Jews at Home. Jewish Nationalism in the Bohemian Lands, 1918-1938, Toronto 2009, disert. Práce

Šimek, R.: Hrdinný Hagibor

Wein, Marin J.: Zionism in Interwar Czechoslovakia: Palestino-Centrism and Landespolitik, in: Judaica Bohemiae XLIV-1, 2009, s. 5-47.

 

Autoři: Vít Strobach, Daniela Bartáková

cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ