Wenzel Jaksch

V dnešní Heřmanově ulici v pražských Holešovicích žil mezi lety 1925 a 1939 Wenzel Jaksch (1896–1966), zedník narozený v jižních Čechách, který se ve Vídni seznámil s dělnickým hnutím, po první světové válce působil jako novinář pro různé sociálnědemokratické noviny a od roku 1929 byl poslancem československého parlamentu.

Když Prahu obsadil wehrmacht, Wenzel Jaksch uprchl na britské velvyslanectví na Malé Straně. Zde strávil několik nocí na gauči, až nakonec unikl pozornému gestapu v přestrojení za řemeslníka. Na lyžích překonal hraniční hory do Polska, odkud odešel do švédského exilu a později vybudoval centrum sudetoněmecké sociálnědemokratické exilové organizace v Londýně. Tam se stal rozhodným odpůrcem poválečných plánů československého exilového prezidenta Edvarda Beneše na vysídlení sudetských Němců.

Po roce 1949 Jaksch žil v západním Německu, byl poslancem Spolkového sněmu za sociálnědemokratickou SPD, angažoval se ve svazech vyhnanců a byl podepsán pod novou východní politikou Willyho Brandta.

Wenzel Jaksch je dodnes významnou součástí československých dějin 20. století. Se sportem však bývá spojován spíše výjimečně. Jaksch přitom roku 1927 doprovázel jako novinář fotbalové národní mužstvo Československa na zápase v Mnichově. Bylo to však tak trochu jiné mezistátní utkání. Tenkrát proti sobě nastoupilo německé dělnické národní mužstvo a výběr sudetoněmeckého Dělnického, tělocvičného a sportovního svazu ATUS (Arbeiter- Turn- und Sportverband), který v mezinárodních kruzích dělnického sportu figuroval jako „tým Československo“.

Jaksch informuje o překvapivém vítězství Československa relativně zdrženlivě, o to víc však popisuje Mnichov, který pro něj jako pro politika byl patrně důležitější než dělnické utkání Německo : Československo .