Jiří Smíchovský

Jiří Smíchovský byl rodilým Pražanem. Narodil se roku 1898 do prominentní staré pražské rodiny. Jeho otec byl majitelem tiskárny, avšak Smíchovský měl s kariérou jiné plány. Roku 1916 byl přijat ke studiu na Pražské německé univerzitě. Krátce poté obdržel povolávací rozkaz do habsburské armády a roku 1918 jej v bojích v Albánii zajali Italové. Smíchovský před soudem vypověděl, že v poválečné dekádě dokončil studium práv na německé univerzitě, získal akademické tituly v teologii v Praze a na římském Collegiu Germanicu a studoval dějiny v Paříži a Římě, kde habilitoval. Do Prahy se vrátil roku 1929. Zde, jak uvádí ve své výpovědi, se „věnoval po nějakou dobu i povolání advokátnímu“.

Jiří Smíchovský byl rodilým Pražanem. Narodil se roku 1898 do prominentní staré pražské rodiny. Jeho otec byl majitelem tiskárny, avšak Smíchovský měl s kariérou jiné plány. Roku 1916 byl přijat ke studiu na Pražské německé univerzitě. Krátce poté obdržel povolávací rozkaz do habsburské armády a roku 1918 jej v bojích v Albánii zajali Italové. Smíchovský před soudem vypověděl, že v poválečné dekádě dokončil studium práv na německé univerzitě, získal akademické tituly v teologii v Praze a na římském Collegiu Germanicu a studoval dějiny v Paříži a Římě, kde habilitoval. Do Prahy se vrátil roku 1929. Zde, jak uvádí ve své výpovědi, se „věnoval po nějakou dobu i povolání advokátnímu“.

Smíchovského právnická praxe byla nicméně pouhá zástěrka. Krátce po svém zajetí Italy byl proškolen ve špionážní činnosti a v meziválečném období pracoval pro italskou rozvědku. Aby mohl po návratu do Prahy sbírat informace pro italskou ambasádu, vstoupil do řady organizací a politických stran – byl u národních socialistů, sociálních demokratů, ve Straně lidové i u fašistů. Krátce po okupaci zatkli Smíchovského agenti Sicherheitsdienstu, kteří jej, jak tvrdí, přinutili stát se jejich informátorem. To však popírá šéf pražské pobočky Sicherheitsdienstu, podle něhož organizace během prvních měsíců okupace přijímala pouze dobrovolníky. Ať už to bylo jakkoliv, Smíchovský byl na svou práci pyšný a ačkoliv se od nacistických zločinů snažil distancovat, tato pýcha z jeho výpovědi vyzařovala. Ostatně i soudní tribunál konstatuje, že Smíchovský „sám doznává, že již ve svém mládí jako středoškolský student byl zpravodajsky činným“.

Ačkoliv byl Smíchovský tajný agent, soudní tribunál vynaložil velké úsilí, aby porozuměl nejen jeho charakteru, ale i tomu, co jej vedlo k tomu stát se jedním z nejznámějších informátorů a agentů-provokatérů Sicherheitsdienstu. Rozsudek například velmi detailně vysvětluje, jak Smíchovský „sám střídal svoji národnost podle okolností“, což soud i mnoho Čechů v poválečném období chápalo jako naprostou absenci morálních zásad. Tribunál konstatuje, že Smíchovský se v cenzu roku 1921 přihlásil k české národnosti, avšak roku 1939 se stal občanem Německé říše. (Smíchovský ve své česky sepsané výpovědi uvádí, že se k německé národnosti přihlásil již po roce 1918, avšak účastnil se českého kulturního a politického dění.) Během války a po ní představovali takzvaní obojetníci pro mnohé Čechy symbol selhání a neschopnosti zastávat nějaký názor, neschopnosti sloužit národu právě v okamžiku ohrožení jeho samotné existence. Někteří lidé, mezi nimi i Smíchovský, za okupace využívali svého postavení „na pomezí“ pro vlastní zisk.

Mnoho údajných Čechů, kteří během okupace získali německé občanství – dle československého Ministerstva vnitra se jednalo o 300 000 osob – bylo v rámci úsilí o „očistu“ poválečného národa souzeno za „zločiny proti národu“. Soud ovšem dospěl k závěru, že Smíchovský nebyl jen pouhý bezpáteřní obojetník – jednalo se o člověka „chladnokrevného“ a „cynického“, jehož osobnost se vyznačovala „abnormální intelektuální schopností“. Jeden ze svědků nazval Smíchovského psychopatem s absencí jakéhokoliv zájmu o druhé. Jiný vypověděl, že „chtěl udělat něco velkého“ a užíval si své moci nad ostatními. Soudní dokumentace tedy načrtá obraz profesionálního špióna, který lidi kolem sebe chápal jako figurky na šachovnici, jimiž se snažil manipulovat, přičemž tato hra mu dodávala pocit uspokojení – byl člověkem bez národnostní identity ve věku nacionalismu, člověkem bez politické identity ve věku extrémní politiky. Nebo to tak alespoň vypadá. Je to ale všechno?

Foto: Hlášení Sicherdienstheit, zdroj: Archiv bezpečnostních složek.