U Medvídků
Restaurant U Medvídků, za okupace nazývaný po svém majiteli vinárna U Petříků, byl oblíbeným podnikem Smíchovského a jeho okultistických kumpánů. Jednoho večera (soudní dokumenty neprozrazují kterého) zde Smíchovský popíjel se svou snoubenkou Naděždou Ragozinou-Jastrebovou, ruskou emigrantkou, doktorkou filosofie a zaměstnankyní univerzitní knihovny. Bavili se hlasitě německy a pan Petřík je upozornil, že se chovají nepatřičně, neboť v jeho vinárně se mluví pouze česky. Čtyři dny na to Petříka zatklo Gestapo a krátce poté zahynul, patrně v Mauthausenu.
Tento incident, který se stal podkladem pro vynesení rozsudku, před soudem dosvědčili čtyři lidé včetně jednoho zaměstnance vinárny. Soud v rozsudku detailně popisuje činnost, kterou Smíchovský vykonával pro Sicherheitsdienst včetně jeho role v rozprášení pražského okultistického kroužku. Soud však neměl k dispozici žádné přímé důkazy o udávání či jiných činech, které by přímo způsobily něčí smrt – právě s výjimkou Petříka.
Smíchovský byl odsouzen k doživotnímu trestu, který si až do své smrti v roce 1951 odpykával na Mírově. Není ovšem zcela jasné, zda v jeho případě nebyla uplatněna tzv. dohoda o vině a trestu. Smíchovský totiž po válce figuroval jako klíčový svědek proti desítkám Čechů i Němců a byl zdrojem podrobných informací o Sicherheitsdienstu a dalších organizacích, na jejichž základě pak prokuratura rekonstruovala jejich organizační i členskou strukturu. Nikoho už proto asi nepřekvapí, že Smíchovský se ve vězení stal spolupracovníkem StB a údajně zde žil v mnohem lepších podmínkách než ostatní spoluvězni.
Soud rovněž využil svědecké výpovědi a soudní dokumenty k pokusu o vytvoření dojmu, že Smíchovský nebyl víc než pouhý špeh, psychopat a bezpáteřní oportunista. Je však takový portrét úplný? Zpochybnit tento obrázek není těžké. Ačkoliv byla Smíchovského snoubenka krátce po válce zatčena NKVD, zdá se, že on sám se pokoušel chránit tři své nejbližší okultistické přátele, s nimiž se scházel U Petříků. Smíchovský ve výpovědi omlouval některé kolaborační aktivity de la Cámary a nikdy nedonášel na N.A. Muchina ani na Františka Kabeláka, kteří oba válku přežili. Byl jim Smíchovský zavázán loajalitou? Sdíleli snad společně nějakou okultní vizi, která jeho konání ospravedlňovala – vizi, která mu dávala pocit nadřazenosti nad světem kolem něj, vizi, která skýtala perverzní únik před šílenstvím, jež ho obklopovalo? Patrně nikoliv, ale to se s největší pravděpodobností už nikdy nedozvíme.