Babička

6. XI. 1941 (Čtvrtek)
Ráno jsem byl u babičky, kde jsem dostal další rytiny (počtem 83) ke kolorování. Odpoledne jsem se do nich pustil a tři vykoloroval; Eva udělala též jednu rytinu. – K večeru na Maninách.

31. I. 1942 (Sobota)
Tatínkovi je velmi zle, nemůže vydechovat, po cestě k doktorovi div neomdlel, takže pro zpáteční cestu musel tatínkovi dátI injekci.
Má zánět pohrudnice.
Odpoledne u babičky, má svátek. Tatínek tam (Vojtěšská 12) nemohl jít, protože musí ležet v teple. Babička nám dala výborné, tetičkou Andou upečené dorty.

25. IV. 1942 (Sobota)
Odpoledne u babičky. Přijel strýček Sláva a Miloš z práce; mají se tam mizerně: není tam voda, tak si ji musí zdaleka dovážet. Do baráku, kde jich asi 300 bydlí, jim vrchem i spodem teče a strýček Miloš se z toho nachladl. Sláva zase pro změnu má zavázaný prst. Tloukli tam štěrk a když jej (v balvanech) nakládali do vozíku, pustil jej jeden nešika předčasně (ten balvan) a přiskřípl strýčkovi ruku.
Než tam přišli, dělali arijští dělníci čtyřicet vozíků denně a teď, když přišli Židi, je jich denně také čtyřicet. Pak říkají, že s Židy a bez nich je [to] totéž a sami jsou líní jako vši. Nechají si od Židů vyndávat hlínu mezi kameny a pak, když jim Židé tak práci napolovic udělají, poukazují, kolik přivezli oni vozíků kamene a kolik Židé. Jejich partafír jim (Židům) stále hrozí, že nejdříve budou částečně sekýrováni (?!), pak napomínáni a nakonec, nebudou-li chtít dělat, [budou] vyloučeni.
Do Terezína jede Dr. Bloch, co léčil tatínka.
Teď šly za sebou dva transporty.

30. VI. 1942 (Úterý)
Zase jsem jezdil pro Hilfsdienst a vydělal 5~K.
Odpoledne ve škole. Budu mít na vysvědčení samé jedničky. Lauscherka mi to řekla proto, abych to mohl ještě říci babičce, než odjede.
Byl jsem jedním Němcem velice hrubě vyhozen z elektriky. Řekl Heraus! Ven! Po pořádku jak se to patří, nejdříve německy, pak česky, a já musel ven; že prý jsem vezl nezabalenou peřinu. Musil jsem proto běžet skrz hrozný déšť až k Hilfáku.

1. VII. 1942 (Středa)
Dopoledne ve škole. Odpoledne zase na Hilfsdienst.
Babička dostala předvolání k transportu.

6. VII. 1942 (Pondělí)
Dopoledne ve škole.
Babička šla ve 2 hodiny na výstaviště. Ve čtvrtek odjíždí.

9. VII. 1942 (Čtvrtek)
Hned ráno v 5 byla maminka u Veletrhu, aby viděla, jak babička nastupuje do vlaku v Bubenečském nádraží. Vojáci je ale odháněli od ulice (transportníci šli po padesáti v doprovodu vojáků po jižní dráze), tak jim nadběhla z druhé strany a viděla, jak babička jde do osobního vagonu.
Dáno nám vysvědčení. Mám já, Eva, Hanka i Pavel samé jedničky. V naší třídě je jich 40% (16 z 50). Měli jsme besídku; předčítali jsme žalm a říkali básničky. Byl u nás Dr. Kahn s jednou rukou. Zato druhá třída (VI.C) měla pěknou besídku. Fischmann tam dělal Laudra ředitele, pak Lauscherku (to si dal na prsa dva klobouky) a učitelé byli celí červení, ale nemohl již nic dělat, protože jsou již ve třídě ti žáci poslední rok.

Petrova babička Berta Ginzová zemřela v Terezíně 7. 11. 1943.

pojmy:
Hilfsdienst – dobrovolníci z řad židovské mládeže pomáhající občanům zařazeným do transportu s balením zavazadel a jejich dopravou na shromaždiště

zdroje:
PRESSBURGER, Chava. Deník mého bratra. Zápisky Petra Ginze z let 1941-1942. Praha: Trigon, 2004.
https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/88536-berta-ginzova/