Rohanský ostrov

5. X. 1941 (Neděle)
Ráno mlha jako blázen, odpoledne dost chladně.
Celé dopoledne jsem dělal úlohy. Odpoledne jsme šli na procházku na Maniny, kde jsme potkali Hirschovy; s nimi jsme šli až daleko za Libeňský most.
Vypůjčil jsem si “Tajemná duna”.

16. X. 1941 (Čtvrtek)
Dopoledne jsem šel na procházku na Maninách a pod jatkami. Na Maninách jsem se svezl na železničářovo pozvání ve vlaku. Moc příjemně se se mnou bavil, je prý ze Sudet, kde nechal dům. Vyptával se mě, jestli by mu tatínek nemohl prodat nějaký hubertus, když se vše musí nechat Němcům.
Odpoledne ve škole, početní kompozice.
Byla tu D. Storzová, odjíždí s novým transportem do Polska.

1. XI. 1941 (Sobota)
Dopoledne na procházce pod jatkami na Maninách, odpoledne u babičky. Již pořádně mrzne, Maninská stoka je již skoro celá zamrzlá ledem asi 1 cm silným. Chodit se po něm ovšem ještě nedá. Na mnoha místech jsou již používatelné klouzačky.
Tatínek byl povolán židovskou obcí k práci (asi na výstaviště).

14. I. 1942 (Středa)
Dopoledne doma, odpoledne jsem šel s tatínkem a Evou sáňkovat na Maniny. Prý se již Maninská stoka brzo celá zasype, teď se tam svážejí odpadky z celé Prahy. Je již z polovice zasypaná.
Nějací kluci našli mezi odpadky i železné piliny a lahev s karbidem a učinili večer (bylo již zatemnění) takový oheň, že ho bylo vidět v celé Praze. Když se rozletovaly lahve s karbidem, třásly se celé Maniny. Potom na ně přišel strážník, a když již byl u nich, vyrazil z ohně ohromný blesk, který policajta rozčílil na největší míru.

21. III. 1942 (Sobota)
Dopoledne ve městě, odpoledne u Poppera. Tentokrát se nám neslily oba roztoky jako předešle, avšak článek přece nefungoval. Na Maninách byla složena spousta zvonů, sebraných s věží. Vidět jich bylo 41, ale za ohybem byly také, malé i ohromné, takže jich tam mohlo být 80 – 100. Viděl jsem jednou, jak na Strossmayerově náměstí sundávali jej s věže.

29. III. 1942 (Neděle)
Dopoledne doma. – Vůbec nezvoní zvony, neboť je všechny Němci sebrali, ulijí z nich asi kanony. Jenom Zikmunda na Starém Vítu nechali a to je teď v Praze jediný zvon. Odpoledne v Troji. Vltava je rozvodněná, a přesto jsem viděl přejeti přes ni pramici, naloženou asi třiceti lidmi.
Je ještě pořádný mrazík, ale slunce již hezky svítí.

3. V. 1942 (Neděle)
Dopoledne doma, dělal jsem rysy a jiné úlohy.
Odpoledne s tatínkem a Evou na Maninách. Je to teď skoro jediné procházkové místo pro Židy, tak jich je tam plno, přes to, že jich již z Prahy asi 20.000 odjelo.

Maniny, o kterých se Petr zmiňuje, neoznačují lokalitu v dnešních Holešovicích, ale oblast Rohanského ostrova. Postupně, jak Petr píše, se slepá ramena Vltavy zasypávala odpadky a dnes již není zřejmé, že bylo toto místo v minulosti ostrovem. Slovo manina označovalo krajinu bez cest, již je možné chodit mání, tedy jak se komu zlíbí. Dalším místem, kam Židé mohli chodit na procházky a Petr se o něm zmiňuje, je pražské předměstí Troja. Jatka se nachází v místě dnešní Pražské tržnice.

pojmy:
Hubertus – teplý plášť

zdroje:
PRESSBURGER, Chava. Deník mého bratra. Zápisky Petra Ginze z let 1941-1942. Praha: Trigon, 2004.