Miloš Otto Bondy

Miloš Otto Bondy (1895–1942) byl vnukem Bohumila Bondyho významnou osobností československého podnikání, automobilových závodů a odboje. Zdědil rodinného podnikatelského ducha a brzy vstoupil do leteckého průmyslu, kde se podílel na rozvoji společnosti Avia. Pod jeho vedením Avia vyrobila řadu úspěšných letadel, včetně sportovních modelů, které získaly mezinárodní uznání. Bondy svou firmu nakonec prodal společnosti Škoda.

Vedle podnikání měl Miloš Bondy také významný vliv na stavebnictví. V roce 1928 zahájil jako investor výstavbu moderního hotelu AXA v Praze. Tento funkcionalistický komplex se stal důležitým symbolem tehdejší moderní architektury, který dodnes poutá pozornost svým nadčasovým designem.
Během druhé světové války žádal vzhledem ke svému židovskému původu o francouzské občanství, ale byl odmítnut. Byla mu však nabídnuta práce pro francouzskou zpravodajskou službu, kterou přijal a byl poslán do Budapešti. Zde začal budovat zpravodajskou síť a zároveň udržovat kontakty s Protektorátem. Tuto československo-francouzskou zpravodajskou rezidenturu z velké části Miloš Otto Bondy financoval ze svých prostředků. Pro uprchlíky z Protektorátu sloužila Budapešť jako důležitý tranzitní bod, který jim usnadňoval cestu do Jugoslávie a dalších destinací. Jeho úsilí vedlo k vytvoření zpravodajské buňky v Praze, do níž patřil jeho syn Miloš Micha spolu s Aloisem Pacoldem a Vladimírem Černým. Tato skupina, složená především z bývalých vojenských pilotů, spolupracovala s odbojovou skupinou Obrana národa a shromažďovala zpravodajské informace o zbrojním průmyslu a vojenských aktivitách v Protektorátu. Shromážděné informace pak byly zasílány do Budapešti prostřednictvím rozsáhlého kurýrního systému, tvořeného zaměstnanci jídelních a lůžkových vlaků.

Do této dobře rozvinuté zpravodajské sítě však zasáhla německá kontrašpionáž a Bondy byl 19. února 1940 zatčen. Přelíčení s M. O. Bondym před prvním senátem berlínského soudu se konalo 10. srpna 1942. Obžaloba ho vinila ze „zemězrady, napomáhání nepříteli a přípravy к velezradě.“ Jako usvědčující důkazy přiložila к soudním spisům zpravodajské materiály, které získala jeho síť: např. hlášení z Dubnice nad Váhem zachycovalo přesné počty zaměstnanců závodu na motorová obrněná vozidla, technické údaje o vyráběných zbraních a informace o výrobě nového děla s dvaapůlmetrovou lafetou a kalibrem 24 centimetrů. Potvrdila i fakt, že budapešťská rezidentura se významně podílela na zajišťování „exportu“ na Balkán. I když údaje zřejmě nelze považovat za zcela přesné a vyčerpávající, v obžalobě se uvádí, že jenom v období od poloviny prosince 1939 do 19. února 1940 prošlo Budapeští více než 850 československých uprchlíků, kteří „chtěli vstoupit do legie a převážně to byli důstojníci, piloti, mechanici a technici“. Bondyho označoval rozsudek za zvláště nebezpečného nepřítele třetí říše. Byl odsouzen k trestu smrti a zanedlouho popraven.

Vila Bondyových byla v roce 1913 postavena stavitelem Matějem Blechou. Tento symetrický dvoupodlažní dům měl vstupní halu s kulečníkem, jídelnu s kuchyní a salon, vše s výhledem na jih. V patře byly ložnice tří synů i rodičů a v podkroví místnosti pro služebnictvo. Roku 1927 vilu získal Hans Petschek, který ji nechal přestavět architektem Adolfem Foehrem. Došlo k zásadní modernizaci – hala byla zvětšena a propojena se zahradou, ložnice v patře dostaly vlastní koupelny a terasa i balkony rozšířily obytný prostor. Fasáda byla přetvořena s cihlovými detaily a klasicistními prvky, přibližujíc dům vzhledem k zámeckým vilám dalších členů Petschkovy rodiny. Po roce 1938, kdy Petschkovi opustili Československo, byla vila v roce 1944 přestavěna na bytový dům. Další úpravy proběhly po roce 1948 a roku 1974, kdy byla využívána diplomatickými službami. Budova zůstává v majetku Ruské federace.