Bohumil Bondy

Dům u Černé růže

Bohumil Bondy (1832–1907) byl významný česko-židovský průmyslník, obchodník a filantrop. Bohumil se narodil do rodiny Lazara Bondyho, úspěšného pražského podnikatele zapojeného do židovského reformního hnutí, zdědil otcovy železárny a rychle je rozšiřoval. V roce 1866 měl plnou kontrolu, založil továrnu v Bubnech, známou jako „Bondovka“, která vyráběla stroje a dráty, včetně prvních telegrafních a telefonních drátů v Rakousku. Jeho firma se stala jednou z největších svého druhu v českých zemích.

Továrna se nacházela v dnešních Holešovicích-Bubnech naproti budově bývalých Elektrických podniků. Části této továrny zde zůstaly až do konce 70. let 20. století, kdy musely ustoupit stavbě magistrály.

V roce 1874 koupil Bohumil Bondy pro svou rodinu klasicistní měšťanský dům „U černé růže“. Historie domu sahá až do roku 1377, kdy se už tehdy jednalo o honosný dům obývaný pražskými patricii.  Na přestavbu interiérů najal známého architekta Josefa Fantu a z této doby se v budově zachovalo pět místností, kde se z této doby zachovaly nejen kazetové stropy, vitrážová okna, ale také erby či monogramy „BB“. Tyto místnosti dnes slouží pro reprezentativní prodejnu společnosti Moser.

Bondyho průmyslový úspěch mu mimo jiné umožnil aktivně se podílet na police a filantropických aktivitách. Byl vlivným členem pražského zastupitelstva, podílel se na zásadních občanských projektech, jako je vznik pražské plynárny, městské spořitelny a pojišťovny.

Bondy, i když sám pocházel z německy hovořící židovské rodiny, byl neodmyslitelně spjatý s česko-židovským hnutím.  Úspěšně se podílel na organizaci Jubilejní výstavy v roce 1891, významné národní akce zaměřené na prezentaci českých úspěchů. Poskytoval nejen finanční podporu, ale také hrál klíčovou roli při zajišťování kapitálu, spolupráci s místními prodejci až po zajišťování slev pro návštěvníky. Jeho úsilí přispělo k úspěchu výstavy a dále upevnilo jeho pověst patriota a filantropa.

„Od té chvíle náležel Bondy výstavnímu podniku celý a věru jedna z nejtěžších prací na jeho péči a práci byla uložena, aby opatřil finanční stránku podniku. Volba nemohla býti šťastnější: nejen že uměl vyhledati vydatné a trvalé prameny příjmů a vydání uvésti s mocností jejich v soulad… Jako člen výkonného výboru výstavy byl po vystoupení německých členů z výboru též pokladním radou, a zorganizoval tudíž vedení pokladen výstavních, příjmy peněz a výplaty účtů, jako předseda finančního výboru pak měl hlavní účast ve vypracování finančního plánu výstavy, který byl základem pro provádění během celé výstavy. Finanční výbor tento staral se o to, aby dary a garančními úpisy byly zjednány prostředky hmotné k provádění staveb, sestavoval a výkonnému výboru k rozhodnutí předkládal rozpočty na nové rozšiřovací stavby a práce, podával výkazy o finančním stavu, zkoumal a poukazoval k výplatám všecky účty, upravoval poplatky z nápojů, prodeje předmětů a sestavoval řády vstupenkové; všecky smlouvy, např. s hostinskými, ochutnávárnami, s podnikem loterním, dále o plakátování, o pojištění a s podniky atrakčními prošly úradami jeho, konečně bylo jím vyřizováno veliké množství žádostí o slevy vstupného, o podpory ku slavnostem pořádaným… Této neúnavné péči a svědomité pracovitosti Bohumila Bondyho sluší děkovati za finanční úspěch výstavy, kterýž jest zajisté velikým, uváží-li se, že výkonný výbor po skončené výstavě byl s to odevzdati zemi do vlastnictví budovy v ceně 600 000 zl. beze vší odplaty.“

Bondyho filantropie se zaměřovala i na židovskou komunitu, kde pracoval na podpoře česko-židovského hnutí. Založil stipendijní program pro židovské studenty technických oborů, kde byli povzbuzováni k osvojení českého jazyka. Podporoval také spolek Or Tamid, který usiloval o modernizaci židovských liturgických praktik v hebrejštině i češtině. Dále se zasloužil o vzdělávací a kulturní iniciativy, včetně založení Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Bondyho vliv přesahoval obchod a filantropii; byl dvakrát zvoleným poslancem a působil jako první český předseda Hospodářské komory Praha. Jeho závazek k ekonomickému rozvoji a inovacím zanechal trvalý dopad na český průmysl a infrastrukturu. Zemřel v roce 1907 a jeho pohřeb byl významnou událostí, která odrážela úctu, kterou k němu měla židovská i širší česká komunita.

„Žádný Žid v Praze neměl tak slavný pohřeb jako Bohumil Bondy, rytíř a komtur s hvězdou Řádu císaře Františka Josefa I“.