Bratři Porgesové a rozvoj kartounek v Praze

Bratři Moses (Mojžíš) Gabriel Porges von Portheim (1781 – 1870) a Juda Leopold Porges von Portheim (1785 – 1869) byli významnými podnikateli židovského původu, kteří se ve své době proslavili nejen v oblasti průmyslu, ale také svými osobními životními osudy a vlivem na sociální a politické změny v Čechách. Pocházeli z rodiny pražského rabína Gabriela Porgese, který patřil mezi příznivce frankistického hnutí, což zásadně ovlivnilo životní dráhu jeho synů.

Frankistické hnutí, vedené mystikem Jakobem Frankem, přitahovalo mnoho židovských intelektuálů a náboženských vůdců, kteří hledali nové cesty duchovního a společenského vývoje. Frankisté byli známí svým mesianistickým učením, které mělo blízko ke křesťanství, a mnoho z nich konvertovalo ke katolické víře. Moses a Leopold, jako mladí muži, byli vysláni do Německa, kde pobývali v letech 1799 a 1800 v sídle frankistické sekty v Offenbachu nad Mohanem. Tam se důkladně seznámili s Frankovým učením a jeho komunitou, avšak jejich setkání s tímto hnutím mělo nakonec opačný efekt – oba bratři hnutí opustili a vrátili se zpět do Prahy, kde začali novou kapitolu svého života.

Po návratu do Prahy se bratři vrhli do podnikání. Zatímco Moses začínal jako podomní obchodník s plátnem a prodával lněné výrobky, Leopold se věnoval obchodu s lihovinami. Roku 1812 se rozhodli spojit své síly a založili kartounku, tedy dílnu na potiskování pláten, která se nacházela na okraji tehdejšího Židovského města, v prostoru dnešního Náměstí Curieových na břehu Vltavy. Bylo to odvážné rozhodnutí, protože kartounky v té době představovaly moderní a pokročilý druh výroby, který byl v českých zemích teprve v začátcích.

Zpočátku šlo o menší dílnu, ale díky jejich podnikavosti a obchodnímu duchu se během šesti let rozšířila na malou továrnu. V roce 1830, kdy se podnikání stalo úspěšnějším, přemístili svou výrobu na Smíchov, tehdy předměstí Prahy. Na nových pozemcích bratři Porgesové vybudovali pět velkých budov, které se staly základem jejich rostoucího textilního impéria. Kartounka na Smíchově se pyšnila třemi parními kotli a moderním parním strojem s výkonem 9 kW, což byla v té době průkopnická technologie.

Bratři Porgesové chápali, že budoucnost textilního průmyslu spočívá ve zmechanizování výroby, a proto neustále investovali do nových technologií. Zavedení parního pohonu v jejich továrnách představovalo přelomový krok, který umožnil rychlejší a efektivnější výrobu. Dalším krokem modernizace byla instalace tzv. perotinů, což byly stroje na potiskování pláten, které výrazně zvýšily produktivitu.

Rostoucí technologizace měla však i své stinné stránky. Zavedení moderních strojů vedlo ke snížení počtu potřebných pracovníků, což vyvolalo napětí mezi dělníky. V roce 1844 došlo v továrně Porgesových ke stávce a ludditskému rozbíjení strojů, což bylo typické pro průmyslové revoluce v celé Evropě. Dělníci se obávali, že moderní stroje je připraví o práci, a jejich odpor proti změnám vyústil v násilné akce, které musela potlačit až armáda.

Navzdory těmto potížím pokračovali bratři ve svém podnikání a dále expandovali. Kromě hlavní továrny na Smíchově otevřeli pobočky v dalších českých městech, jako jsou Hořice, Brod u Nové Paky a Luh u Frýdlantu. Jejich firma zaměstnávala více než dva tisíce tkalců, což z ní činilo jednu z největších textilních společností v celé rakouské monarchii.

Bratři Porgesové se ale nezaměřovali jen na textilní průmysl. V roce 1845 založili továrnu na porcelánové zboží v Chodově, kterou vedl Leopold. Tato továrna se stala známou nejen v českých zemích, ale i v zahraničí. Výrobky z chodovské porcelánky byly vystavovány na světové výstavě v Paříži v roce 1855 a získaly široké uznání. Leopold Porges navíc zavedl v Chodově vytápění pomocí uhlí, což byla další novinka té doby, která přispěla k zefektivnění výroby.

Za své úspěchy byli bratři v roce 1841 povýšeni císařem Ferdinandem I. na šlechtice s titulem „von Portheim“. Tento šlechtický titul byl projevem uznání nejen jejich podnikatelských schopností, ale i jejich přínosu pro hospodářský rozvoj monarchie. Je zajímavé, že Moses Porges již v roce 1840 zvažoval možnost výměny osobního šlechtického titulu za zrovnoprávnění židovských obyvatel, což se však tehdy nepodařilo.

Moses Porges von Portheim byl nejen úspěšným podnikatelem, ale také filantropem. Věnoval se charitativní činnosti a finančně podporoval dětskou opatrovnu v pražském Josefově. Jeho zájem o dobročinnost odrážel jeho silné sociální cítění, které se projevovalo i v podpoře zlepšování pracovních podmínek ve vlastních továrnách, ačkoli to občas vedlo k rozporům s dělníky.

Leopold Porges von Portheim se zase angažoval v politice. Byl zvolen do pražského obecního zastupitelstva a po obnovení ústavní vlády v roce 1861 se stal členem městské rady. Krátce před svou smrtí založil nadaci, která poskytovala finanční podporu zchudlým pražským měšťanům. Jeho politické a sociální aktivity ukazují, že bratři Porgesové nejen že uspěli v podnikání, ale také se snažili zlepšovat společnost, ve které žili.

Když Moses Porges zemřel v roce 1870, ve věku téměř 90 let, jeho odkaz byl dobře znám. Porgesovy továrny navštívili hned tři císaři, což svědčilo o významu, který jejich podnikání mělo nejen pro české země, ale pro celou monarchii.

I když dnes již továrny bratří Porgesů na Smíchově nestojí, jejich odkaz je v Praze stále přítomný. Letohrádek Portheimka, který bratři zakoupili v roce 1815, je dnes chráněnou kulturní památkou a připomíná významné místo, které Porgesové hráli v rozvoji českého průmyslu a společnosti 19. století.