Na Příkopě

Tato budova byla sídlem vysoce respektované distribuční společnosti Elektrafilm, arizované roku 1939, tedy poté, co její majitel Josef Auerbach uprchl ze země. Krátce potom se v budově usídlila redakce nenávistného a propagandistického plátku Árijský boj, jehož předobrazem byl německý Der Stürmer vydávaný Juliem Streicherem. Árijský boj byl nechvalně proslulý nejen tím, že podporoval nacismus a chrlil tirády proti Benešovi a První republice, ale zaměřoval se, jak se dalo očekávat, hlavně na pěstování antisemitismu u českých čtenářů. Sehrál rovněž klíčovou roli při nacistickém útlaku a vyvraždění Židů.

Benjamin Frommer v knize Národní očista. Retribuce v poválečném Československu uvádí, že Árijský boj aktivně vybízel své čtenáře k donášení. Skutečností zůstává, že na adresu novin došlo každý den přes 60 udání na lidi, kteří měli páchat protiříšské činy. Na počátku okupace byla řada z nich namířena proti Židům, kteří porušovali nařízení omezující jejich přístup na veřejná prostranství či dobu, kdy si směli nakupovat potraviny. Češi udávali své krajany za to, že se s Židy přátelí. Řada těchto informací byla dále předávána Gestapu či Sicherheitsdienstu.

Šéfredaktor Árijského boje Rudolf Novák před poválečným tribunálem vypověděl, že dopisy pročítali pro Sicherheitsdienst právě Smíchovský spolu s řidičem vůdce českých fašistů Rudolfa Gajdy (až se z toho nakonec stala práce na plný úvazek pro dalšího agenta). Novák u soudu prohlásil, že Smíchovský se dokonce vydal do Norimberka, kde úspěšně získal finanční podporu přímo od Streicherovy Protižidovské ligy. K čemu byla tato iniciativa dobrá? Novák vypověděl, že noviny začaly být Karlu Hermannu Frankovi a dalším podezřelé. Argumentoval snad Smíchovský u Streichera tím, že Árijský boj (a tedy i on sám) je úspěšný právě díky tomu, že se z něj stal nástroj pro sbírání tajných informací? Poháněl jej antisemitismus? Nebo se jen snažil chránit hlavního donora novin, svého přítele Maxmilliana Passera? Ve své výpovědi se Smíchovský o práci pro Árijský boj nezmiňuje.

Árijský boj spolu se Smíchovským sehráli rovněž klíčovou roli při registraci a označování protektorátních Židů. Na počátku roku 1940 byli všichni Židé, odpovídající definici dle Norimberských zákonů, povinni registrovat se v pražské Židovské obci. Zde režim orazítkoval jejich identifikační průkazy písmenem „J“ a zaznamenal si jejich adresu. Informace shromážděné při registračním procesu byly následně využívány k dopátrání rodinných členů. Na základě těchto seznamů pak roku 1941 zahájila SS a její přisluhovači deportaci Židů. Jména více než 78 000 mužů a žen, kteří na této cestě přišli o život, pokrývají stěny pražské Pinkasovy synagogy. Vyhnout se registračnímu procesu a přežít okupaci v úkrytu se podařilo jen nepatrnému počtu protektorátních Židů.

Zatímco Árijský boj nabádal Čechy k udávání neregistrovaných Židů, publikoval jejich jména a vybízel čtenáře, aby po nich pátrali, pověřil Úřad pro židovskou emigraci řízený Adolfem Eichmannem Smíchovského úkolem asistovat při určování, kdo je Žid či Mischlinge. Smíchovský za tímto účelem prováděl rozsáhlý genealogický výzkum v registrech Židů a v židovských archivech a zároveň neoficiálně sepisoval pro Sicherheitsdienst rozsáhlé zprávy o vztazích mezi Čechy a Židy. Ve výpovědi před soudem Smíchovský tvrdil, že neměl v úmyslu Židům ubližovat a že s nimi v zásadě vycházel lépe než s Čechy, přičemž neodolal pokušení pochlubit se, že je schopen číst plynně hebrejsky.

Ulice Na Příkopě 7.1. 1945, zdroj: archiv ČTK/autor neznámý.