Bývalý zahradnický domek
V tomto domku bydlíval zahradník, který měl na starosti celý park. A na tomto místě se konečně vracíme ke Kafkově povídce Popis jednoho zápasu, protože právě na tomto místě končí fantaskní vyprávění, které se odehrávalo ve druhé části, a dochází k vyvrcholení celého textu. Oba dva hlavní protagonisté stoupali na toto místo velmi pravděpodobně cestou, kterou jsme se vydali i my, a na lavičce před tímto domkem si mohl konečně vypravěč příběhu oddechnout. První vypracování této povídky končí takto:
Franz Kafka: Popis jednoho zápasu
„Tak jak to je,” řekl můj známý, který se mnou odešel ze společnosti a klidně vedle mne kráčel po jedné z cest na Petříně. “Zastavte se konečně na chvíli, abych si to srovnal v hlavě, – Víte, potřebuji vyřídit jistou věc. Je to tak namáhavé – tahle chladná i prozářená noc, ale ten nespokojený vítr, který jako by chvílemi dokonce měnil postavení tamhle těch akátů.”
Měsíční stín zahradníkova domku byl rozpjat po mírně vyklenuté cestě a ozdoben popraškem sněhu. Když jsem uviděl lavičku vedle dveří, ukázal jsem na ni nataženou rukou, neměl jsem totiž dost odvahy a čekal jsem výtky, proto jsem položil Levou ruku na prsa.
Sedl si znechuceně, neohlížeje se na své krásné šaty, a k mému úžasu přitiskl lokty na stehna a čelo složil do prohnutých špiček prstů. […]
Bylo mi velmi chladno a nebe již začínalo trochu blednout: “Tady nepomůže žádná hanebnost, žádná nevěra ani cesta do daleké země. Budete se muset zavraždit,” řekl jsem a k tomu jsem se ještě usmál.
Proti nám na druhém kraji aleje stály dva keře a za těmito keři dole bylo město. Ještě v něm zářilo pár světel. […]
Vtom můj známý bez okolků vytáhl z kapsy nůž, zamyšleně ho otevřel a pak si ho jako ve hře vbodl do levé paže nad loket a nevytáhl ho. Ihned vytryskla krev. Jeho kulaté tváře zbledly. Vytáhl jsem nůž, rozřízl jsem rukáv zimníku a fraku, roztrhl rukáv od košile. Utíkal jsem pak kousek cesty dolů a nahoru, abych se podíval, není-li tu někdo, kdo by mi pomohl. Všechny větve byly skoro křiklavě viditelné a nehnuté. Potom jsem trochu vysál tu hlubokou ránu. Tu jsem si vzpomněl na zahradníkův domek. Vyběhl jsem po schodech k vyvýšenému trávníku nalevo od domku, chvatně jsem zkusil okna a dveře, zuřivě jsem zvonil a dupal, ačkoli jsem hned viděl, že dům je neobydlen. Pak jsem se podíval na ránu, z které tence proudila krev. Navlhčil jsem jeho šátek ve sněhu a nešikovně ovázal paži. […]
Lucerna poblíž zdi nahoře svítila a kladla přes cestu a na bílý sníh stíny kmenů, zatímco na úbočí spočíval zprohýbaný, jakoby zpřelámaný stín rozmanitého větvoví.
Pokud srovnáme zrovna popsanou scénu s okolím „zahradnického domku“, uvědomíme si, jak přesně Kafka popsal petřínské okolí. Jelikož cesta vedoucí podél domku klesá, musel vypravěč skutečně utíkat kousek cesty „dolů a nahoru“, aby se uklidnil. Na užší straně domku po svahu směrem dolů stojí ještě dnes nízká nástavba, která klesá na tuto stranu a zároveň stoupá dozadu do příkrého svahu a tvoří tak rovnou plošinu. Vypravěč na tuto zahrádku vyběhl po schodech, které tam buď nikdy nebyly, nebo jsou již zbořeny. Sháněl pomoc pro svého přítele, o němž se ve svých blouznivých představách domníval, že je zraněný. Je pochopitelné, že na jeho ťukání na okno a na dveře na zadní straně domku (ležící již u horní protilehlé cesty) nikdo neodpověděl. V zimě se nebylo třeba o park starat a v domě tak tehdy žádný zahradník nebydlel.
Také ostatní okolí odpovídá přesně realitě: Sedíme-li před „zahradnickým domkem“, vidíme před sebou keře tak, jak je Kafka v textu popisuje, neboť na protilehlém svahu nemůžou růst velké stromy. A úplně dole, ve skutečnosti mnohem blíže než alej vedoucí k rozhledně na vrcholu kopce, leží město s řekou, Střeleckým ostrovem, Františkovým nábřežím a českým Národním divadlem.
Podle posledního odstavce citovaného textu se nacházíme na petřínském svahu. Když se potom Kafka zmiňuje o svítící lucerně „poblíž zdi nahoře“, která vrhá stíny stromů na úbočí, nemůže tím myslet nic jiného než osamělou lucernu, stojící ještě dnes na části cesty vedoucí přímo kolem Hladové zdi. Po této cestě sešli dolů nejen Kafkovy postavy během noční procházky, ale i milovníci literatury, jdoucí po jeho stopách.
Procházka vznikla v rámci projektu „Democracy on the Brink. Historical lessons from the late 1930s“, jenž je součástí programu Europe for Citizens financovaného Evropskou unií.
Další místa na téma "Po stopách Kafkova Popisu jednoho zápasu"
