Most Legií
Tento most byl otevřen v roce 1901 za přítomnosti císaře Františka Josefa. A až do počátku první světové války se tu vybíralo mostné, tj. každý, kdo chtěl překročit Vltavu, musel zaplatit jistý poplatek. Pouze vojáci mohli přecházet bezplatně. K placení se používal tzv. mostní krejcar, který se objevil v dílech hned několika pražských spisovatelů. Franz Kafka ho například zmiňuje v deníkovém zápisu z 26. 12. 1911, kde je uváděn „v malém seznamu věcí, které lze dnes snadno předvádět jako starobylé“. Johannes Urzidil ve svém Pražském triptychu vypráví, jak výborně se bavil, vždycky když výběrčímu s nevinným výrazem ve tváři položil krejcar do ploché dlaně v tlustých palčácích, jaké nosili ve velkých mrazech. Výběrčí se pak za halasných nadávek a proklínání Němců a Židů snažili neohrabanou, širokou a tlustou rukavicí křečovitě udržet malou minci, aby nespadla. A Egon Ervín Kisch ve svém fejetonu Krejcar přes most popisuje, jak se svými devíti spolužáky dopálili výběrčího tím, že každý vyžadoval vrátit drobné za dvacetikorunu. Dopadlo to tak, že nemohli splnit svou občanskou povinnost a mýto zaplatit, protože se mostný zabouchnul ve své budce. Nejkrásnější historku o pražském mostném ale přesto vyprávěl Jaroslav Hašek:
Jaroslav Hašek: Veselé povídky
Úřední horlivost pana Štěpána Brycha, výběrčího na pražském mostě
Jednoho dne přišel k výběrčí budce magistrátní rada stavebního oddělení pan Pojsl a řekl panu Štěpánu Brychovi: „Příteli, pustíte mne zadarmo přes most? Spěchám na Smíchov a nechal jsem tobolku doma.“
Jakpak by Štěpán Brych neznal svého představeného? Měl ho velice rád a velmi si ho vážil, a tu láska k představenému podnikla krutý boj s úřední povinností.
Magistrátní rada překročil hranice nakreslené ostře nataženou rukou a Štěpán Brych zatahal pana Pojsla za kabát. Povinnost zvítězila.
„Vraťte se, nebo zaplaťte krejcar!“ řekl suše úředním tónem.
„Ani mne nenapadne.“
Štěpán Brych pokynul strážníkovi, číhajícímu u budky jako pavouk na mouchy, a zvolal prostě ta svá dvě slova: „Vemou ho!“
A když strážník odváděl pana magistrátního radu po obvyklé zaklínací formuli: „Pudou po dobrým, nebo po zlým?“ objevila se slza v oku Bruta a Štěpán Brych ponejprv za svého života zaplakal.
Čtrnáct dní nato slavili v úřadovně stavebního oddělení malou dojemnou slavnost. Magistrát za věrné služby propůjčil výběrčímu mostného Štěpánu Brychovi bronzovou medaili na požádání samotného magistrátního rady Pojsla, který nebyl po své aféře dodán postrkem na magistrát.
Od toho vyznamenání Štěpán Brych stal se ještě přísnějším.
Procházka vznikla v rámci projektu „Democracy on the Brink. Historical lessons from the late 1930s“, jenž je součástí programu Europe for Citizens financovaného Evropskou unií.
Další místa na téma "Po stopách Kafkova Popisu jednoho zápasu"
