Kavárna Slavia

Období: 1850–1918

V kavárně naproti Národnímu divadlu se koncem 19. století scházeli lidé od divadla a avantgardní umělci české národnosti. Do této kavárny umístil rovněž Rainer Maria Rilke (1875–1926) děj svých povídek Král Bohuš a Sourozenci, které jsou spojeny postavou českého studenta Rezka a vyšly v roce 1899 pod názvem Dvě pražské povídky. Samotná kavárna pak v těchto povídkách vystupovala pod jménem „Café National“, což je narážka na nacionálně zabarvené české prostředí, o kterém je v těchto dílech rovněž řeč. Tento název není žádný výmysl, ale jde o výpůjčku od nedaleko ležící Národní kavárny, která také sloužila jako místo setkání progresivním českým studentům a umělcům.

Jedním z umělců z těchto kruhů byl i Jaroslav Seifert (1901–1986), který ve svém raném díle zachytil tuto kavárenskou náladu, kde se kloubí touha po Paříži a ocenění moderního francouzského způsobu básnění. Ve své básni Kavárna Slávie, kterou nalezneme ve sbírce Halleyova kometa, líčí své první setkání s Apollinairovým dílem a vzývá atmosféru Paříže. Důležitou okolností této skutečnosti je, že sám Apollinaire strávil v roce 1902 dva dny v Praze a tato krátká návštěva byla takřka mystifikována českou avantgardou.

Jaroslav Seifert – Kavárna Slávie

Tajnými dveřmi z nábřeží,
které byly z tak průzračného skla,
že jsou téměř neviditelné,
a jejichž závěsy
jsou namazány olejem z růží,
přicházel někdy Guillaume Apollinaire.

Měl ještě z války zafačovanou hlavu.
Přisedl k nám
a četl brutálně krásné verše,
které Karel Teige ihned překládal.

Na básníkovu počest
pívali jsme absint.
Je zelenější
než všechno zelené,
a když jsme od stolku vyhlédli z oken,
pod nábřežím tekla Seina.
Ach, ano, Seina!
Neboť opodál široce rozkročena
stála Eiffelka.

Jednou přiběhl Nezval v černém tvrďásku.
Tenkrát jsme neměli tušení,
ani on to nevěděl,
že právě takový nosil i Apollinaire,
když se zamiloval
do krásné Louisy de Coligny-Châtillou,
které říkával Lou.

Z dalších literárních děl, kde tato kavárna hraje hlavní roli, můžeme zmínit báseň pražské rodačky Olly Komenda-Soentgerathové (1923–2003), která v roce 1946 dobrovolně přesídlila do Kolína, Café Slavia, kde vzpomíná na meziválečnou Prahu. Olly Komenda-Soentgerathová vydávala od roku 1979 lyrické sbírky, z nichž tři dokonce byly přeloženy do češtiny, a to právě Jaroslavem Seifertem, čímž se jí revanšoval za její překlady jeho básní do němčiny.

Olly Komenda-Soentgerath – Café Slavia

Ich habe dich herbeigewartet
auf dem Bahnhof.
Mit jedem Flugzeug
hab mich zu dir geträumt.


Jetzt im Café Slavia
an der gleichgültigen Moldau
bist du mir
unerereichbar nahe.


Zwischen uns ein Tisch,
eine Welt.


Wir kamen einen Traum zu spät
.[1]

A nakonec je třeba zmínit román Kavárna Slavia (1985) Oty Filipa (1930–2018), který od roku 1976 žije v Mnichově.


[1] [Čekala jsem na tebe/na nádraží/s každým letadlem/jsem k tobě snila./Nyní v kavárně Slávie/na lhostejné Vltavě/jsi mi/nedosažitelně blízko./Mezi námi stůl/svět./Přišli jsme o sen pozdě.]


Procházka vznikla v rámci projektu „Democracy on the Brink. Historical lessons from the late 1930s“, jenž je součástí programu Europe for Citizens financovaného Evropskou unií.

Další místa na téma "Po stopách Kafkova Popisu jednoho zápasu"