Biograf Fénix

Období: 1918–1945

Na svou dobu velice moderní budova palác Fenix je ukázkovým příkladem typického českým funkcionalistickým designu. Stavbu navrhli  renomovaní architekti prof. ing. Arch. Josef Gočár a Ing. Bedřich Ehrmann. Inovativním způsobem byla vystavena celá její konstrukce, ke které přispěl vídeňský profesor Nowak, který provedl statické výpočty a vymyslel nosný systém, zatímco inženýr Franke pečlivě připravil výkresy výztuže a konstrukční návrhy. Stavba paláce, při níž byly použity nejmodernější techniky své doby, prokázala výjimečnou technickou kreativitu. Pozoruhodný je zejména dodnes fungující obrovský kinosál, který se díky inovativnímu použití Vierendeelových nosníků obejde bez nosných sloupů. 

kinosál biografu Fénix byl největší v Praze (zdroj: theatre-architecture.eu)

Kino Fénix oficiálně zahájilo provoz 18. září 1929, kdy v něm byl promítán americký film Nekorunovaná královna. Od počátku se pyšnilo kapacitou přesahující 1 000 míst, kdy bylo největším kinem v Praze, a licenci na jeho provozování získal Masarykův četnický vzdělávací a podpůrný fond. Ve třetím patře paláce byla umístěna pražská pobočka amerického filmového studia Metro-Goldwyn-Mayer, která kinu poskytovala privilegovaný přístup k množství titulů MGM. 

Pro filmové pracovníky byla zřízena u pasáže Fénix na Václavském náměstí linka taxislužby, která je rychle a pohodlně do Studií Barrandov filmové společnosti A-B. Na stejnojmenném návrší na jihozápadním předměstí Prahy vznikl z popudu podnikatele Miloše Havla se počátkem třicátých let se státní podporou Hollywood en miniature, který měl zvýšit konkurenceschopnost československého filmového průmyslu na středoevropských a východoevropských trzích.1

Často se zde konaly české premiéry, včetně premiéry německého filmu Žena na měsíci v listopadu 1929, které se zúčastnil i jeho režisér Fritz Lang. Premiéru zde měla i veselohra C. a K. polní maršálek s Vlastou Burianem v hlavní roli v říjnu 1930, která se dočkala na tu dobu pozoruhodného třináctitýdenního reprízování. 

V roce 1938 bylo kino přejmenováno na Blesk a v únoru 1939 na Blaník. Za německé okupace v roce 1942 byl název kina změněn na Phönix, tedy na poněmčenou verzi původního názvu. Po druhé světové válce se kino vrátilo ke svému názvu Blaník.


1 KOELTZSCH, Ines. Praha rozdělená i sdílená: česko-židovsko-německé vztahy 1918-1938. Překlad Petr Dvořáček. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015