Německé kino Wran/Urania

Jediné německé kino v meziválečné Praze, Wran-Urania, provozované vzdělávacím spolkem Urania, se potýkalo s konkurencí moderních kin, zejména těch v centru města. Po zdlouhavých jednáních se zemskými politickými úřady a ministerstvem vnitra o udělení licence, včetně žádosti prezidentovi v listopadu 1923, byla Wran-Urania otevřena v  sídle vzdělávacího spolku (na jehož pozvání například přijel do Prahy přednášet Albert Einstein) ulici Ve Smečkách 22 u Václavského náměstí. Toto kino nahradilo občasná filmová představení, která zpočátku v kině Sanssouci a později pravidelně v kině Alma pořádal spolek Urania.

Licence udělená Uranii nebyla podmíněna povinnými českými mezititulky nebo titulky, ačkoli se krajské úřady později pokusily tento požadavek prosadit. Od filmové sezóny 1934/35 měla všechna německá kina v Československu povinnost opatřovat německojazyčné filmy českými titulky. Zůstává však nejasné, jak důsledně bylo toto nařízení prosazováno v praxi.

Ve dvacátých letech 20. století kino Urania promítalo především dokumentární filmy, označované v té době jako „kulturní filmy“, které úspěšně přitahovaly inteligenci „druhého národa“, jak bylo popsáno ve spolkovém časopise z listopadu 1927. Přesto promítání kulturních filmů nebylo ziskové, což vedlo k tomu, že koncem 20. let Urania stále častěji uváděla komerční filmy.

Přechod na zvukové filmy představoval pro Uranii obzvláště obtížnou situaci. Zpočátku Urania jako jediné pražské kino promítající němé filmy s německými mezititulky čelila značnému potenciálnímu úbytku diváků, když všechna pražská kina začala promítat německojazyčné zvukové filmy s českými titulky. Přestože Urania na jaře 1930 rychle pořídila zvukovou filmovou techniku, nejnovější a komerčně nejúspěšnější filmy byly nejprve promítány v premiérových kinech a do Uranie se dostaly až o několik týdnů či dokonce měsíců později¹.

Vedení kina se tedy snažilo apelovat na německé publikum v Praze: 

“Německé kino Wran-Urania je za nynější krize ve dvojnásob obtížném postavení. Jakožto německé kino je odkázáno na návštěvníky z řad početně slabé německé menšiny v Praze a musí obstát v soutěži s českými kiny uvádějícími německé zvukové filmy. […] Podpořte horlivým a stálým navštěvováním jediné německé kino, které se sice ani dnes nepyšní honosným zařízením neněmeckých pražských kin, leč nepostrádá intimního charakteru, a Vaší podpory si zasluhuje především pro ten dobrý německý film, jenž je v něm pěstován.”²

Poměrně rychlý a nákladný přechod na zvukovou aparaturu a současné zvýšení frekvence představení v únoru 1930 nepřinesl Uranii očekávané výsledky. Kino nezveřejňovalo údaje o počtu diváků na komerčních filmových projekcích, zaznamenávala se pouze návštěvnost „kulturních“ filmů, které často doprovázely přednášky. Na konci dvacátých let se roční počet návštěvníků pohyboval mezi 20 000 a 22 000, počátkem třicátých let klesl na 12 000 až 16 000 diváků. Ročenka Uranie z roku 1933 důvody poklesu neuvádí, je však pozoruhodné, že začal v sezóně 1930/1931, což se shodovalo s přechodem na zvukovou filmovou technologii.

Němečtí obyvatelé Prahy, stejně jako jejich čeští kolegové, zřejmě dávali přednost honosnějším kinopalácům. Kolem roku 1930 se v těchto místech, inzerovaných v novinách Prager Tagblatt, objevil německý program Das Kinoprogramm, který každý týden přinášel aktuální informace o kinech Adria, Alfa, Avion, Kapitol, Kotva, Lucerna, Pasáž a Světozor.

I po přestěhování Uranie do nové spolkové budovy v Klimentské ulici se sálem pro 500 diváků v roce 1933 vedení zdůrazňovalo, že udržení jediného „německého“ kina v Praze vyžaduje mimořádné oběti. Kino se propagovalo jako jedno z nejútulnějších a nejkrásnějších v Praze. Aby přilákali diváky, organizovali Oskar Frankl a vedení Uranie premiéry filmů z Německa a Rakouska, německé verze zahraniční produkce a cykly jako Nezapomenutelný film, Veselé populární filmy včerejška a Dětská odpoledne.³

¹ KOELTZSCH, Ines. Praha rozdělená i sdílená: česko-židovsko-německé vztahy 1918-1938. Překlad Petr Dvořáček. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015

² PRAGER TAGBLATT, 12.9. 1930, č. 215, str.6

³ KOELTZSCH, Ines. Praha rozdělená i sdílená: česko-židovsko-německé vztahy 1918-1938. Překlad Petr Dvořáček. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015