Susanne Jicha(-Götzl-Steinberg)
Operní pěvkyně Susanne Jicha pocházela z Vimperku. Již od dětství projevovala pěvecké i herecké nadání. Jaké byly její dětské začátky, popisuje Maria Anna Waldek, která po smrti Susanne Jicha sepsala do šumavského periodika Waldheimat její nekrolog.
Matka Susanne Jichy byla říšská Němka, a i když sama nebyla hudebnicí, byla velmi hudebně nadaná. Není divu, že její dvě dcery Suse a o několik let mladší Trude zpívaly a hrály od útlého věku. Brzy si oblíbily operety. Bylo ohlášeno komorní představení Rastelbinder pro nejužší rodinný kruh. Jevištěm byl velký koberec a obě dívky – samy jako pár – hrály a zpívaly všechny role. Když se Trude, která byla ještě docela malá, zasekla, temperamentní Suse jí rychle pomohla vrátit se do role silným pohlavkem.[1]
Susanne byla tedy vyslána do Prahy k pedagožce zpěvu Marii Nedbalové k posouzení talentu. Ta Susanne doporučila ke kariéře operní zpěvačky. Zpěv studovala také u německé operní herečky a pedagožky Lilli Lehmannové, která svou kariéru započala také v Praze. Angažmá v Německém divadle získala Susanne v roce 1912, kde působila do roku 1930. Za tu dobu ztvárnila role jako: Donna Anna, Elvíra, Salome, Káťa Kabanová, Brünhilda, Jenufa. V roli Isolde z Wagnerovy opery Tristan a Isolda se v roce 1930 loučila s Německým divadlem, aby následovala svého muže Hanse Wilhelma Steinberga, který v Německém divadle působil jako dirigent od roku 1925, do Frankfurtu nad Mohanem.
V německých novinách Prager Presse popsali poslední představení Susanne Jichy následovně:
Pražané v dojemném představení Tristan v Novém německém divadle, které bylo vzhledem k příležitosti dvojnásob dojemné, s nezaměnitelným nadhledem ukázali odcházející umělkyni, jak těžké je pro ně loučení a jak moc jim bude chybět. Plný sál (navzdory tomu, že toto zřídka uváděné dílo bylo právě uvedeno) a vášnivé, nekonečné ovace po každém dějství výmluvně vypovídaly o nezapomenutelných dojmech, které dlouholetá práce Susanne Jichy zanechala v srdcích posluchačů jako živý pomník.[2]
V roce 1932 30. května v průběhu cesty do Ruska, kam doprovázela svého muže, zkolabovala a zemřela ve věku 42 let. O její smrti také informovali v Prager Presse následovně:
Susanne Jicha zemřela. Zpráva o předčasném úmrtí Susanne Jichy, která přišla z Frankfurtu nad Mohanem, hluboce zasáhne každého, kdo v posledních dvou desetiletích přišel do styku s německým hudebním a divadelním životem v Praze. Pocházela ze Šumavy, byla ozdobou a hybnou silou operního souboru v proměnlivých podmínkách a nebylo možné si bez ní představit pražský hudební život. Byla nejen pěvkyní neobvyklého hlasového formátu hudební kultury a překvapivě širokého spektra citového výrazu, ale také osobností vzácné bezpodmínečnosti jako člověk i jako umělkyně, ve svých cílech i v použití svých sil, v umění i v životě… Není mnoho jevištních zpěvaček, které by zvládly písňové umění v takové míře jako Susanne Jicha, a to zejména v těch nejtěžších úlohách… Nebude zapomenuta, dokud bude naživu někdo, kdo ji slyšel.[3]
[1] Waldheimat 9 (1932), s. 11–12.
[2] Prager Presse (4. 11. 1930), s. 6.
[3] Prager Presse (3. 6. 1932), s. 8.
Zdroj vyobrazení:
Prager Presse, 7. 3. 1926, 6(10), s. 2.
Další místa na téma "Významné ženy německy hovořící Prahy"
