Staroměstský rynk

Staroměstský rynk
Na rynku bylo kdys lešení zřít,
dávno je tomu; leč noční tmou
když k radnici padá úplňku svit,
duchové z Týna v řadě jdou,
to popravení páni jsou…
                    Je nechtěj zřít!

Přemnozí páni klesli, žel,
nemají v hrobě klid;
i vyšli v noci: v čele šel
sám Kristus, zář a svit,
tvář vážnou, smutnou měl…
                    A kdosi zřel!

To malíř byl. A malíř hned,
co viděl, maloval.
Zachytil štětcem duchů sled,
Krista, jak v čele stál.
Horečně kreslil dál a dál…
                    Leč rána nedočkal.