Kudy chodili německy píšící spisovatelé a spisovatelky

Spisovatelé a spisovatelky mohli stát ve sporu o národnostní rozdělení českých zemí na obou stranách. Mnozí spisovatelé (ať už píšící česky, nebo německy) pomáhali utvrzovat představu české společnosti rozdělené na dva národy s odlišnou kulturou – byl to cíl jak českých obrozenců, tak mnoha nacionalisticky zaměřených německy píšících autorů a autorek. V našem projektu ale upozorňujeme především na ty, kteří ve svém životě a své tvorbě národnostní rozpory překonávali. Příkladem je bilingvní reportér píšící německy Egon Erwin Kisch, který ve svých povídkách ukazuje, že česky i německy hovořící bohéma byla v Praze propojená. Byli to často Židé (hovořící česky i německy), kteří zůstávali na rozhraní dvou kultur a jazyků – není proto překvapivé, že hodně autorů a autorek, jejichž život a dílo naše mapa připomíná, mělo židovské kořeny, např. Lenka Reinerová nebo Helena Tomanová-Weissová.

Česko-německo-židovská pražská kultura zanikla za druhé světové války a německy píšící autoři a autorky byli převážně zapomenuti, protože se nestali součástí kánonu české literatury. Až celosvětová popularita Franze Kafky – jednoho ze zástupců pražské německy psané literatury – přitáhla pozornost k této kdysi tak bohaté kulturní tradici. Náš projekt ukazuje, že německojazyčná pražská literatura je mnohem víc než jen tento tuberkulózní úředník pojišťovny.

Autorka úvodu: Karina Hoření, Autorka míst: Lenka Barišová

Téma vzniklo díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti v roce 2023.