Egon Erwin Kisch
V tomto domě, kterému se říká dům U Dvou zlatých medvědů, se narodil v roce 1885 Egon Kisch. Svůj životní příběh jednou shrnul do věty: „Jsem z Prahy, jsem Čech, jsem Němec, jsem Žid, jsem komunista, pocházím z dobré rodiny – a vždy mi něco z toho pomohlo.“
Egon Kisch byl výborným reportérem a novinářem, jeho reportáže se vyznačovaly velkou mírou citlivosti k sociálním tématům, byl výborným vypravěčem. Často si osobně vyzkoušel život postav, o kterých sám psal. Psal v němčině, i když česky uměl velmi dobře. Byl také moderním kosmopolitou a světoobčanem. Procestoval celý svět. Mimo Prahu, která je spojená především s jeho ranou tvorbou, pobýval celá 20. léta v Berlíně, poté střídavě v Paříži a Praze a následně v mexickém exilu. Praha však v jeho životě hrála významnou roli. Po válce se v roce 1946 do Prahy vrátil. Už to však bylo jiné město, než znal. V ulicích už nebylo slyšet německý jazyk, což pro pacifistu, který se snažil spojovat nejen Čechy a Němce, bylo velmi tíživé. Zemřel na selhání srdce v roce 1948, následně mu byl vystavěn velký státní pohřeb.
Kniha Pražská dobrodružství vyšla německy v roce 1920, je souborem článků z let 1906–1914, jak je uveřejňoval v sérii Pražské toulky a Pražské novely na stránkách německého listu Bohemia. Už v té době je vydal jako útlé knížky Z pražských uliček (1911) a Pražské děti (1913), které postupně vyšly ještě před válkou v českém překladu Pražské obrázky, Temnou Prahou a Zapovězené lokály. V knize Pražská dobrodružství Kisch líčí příběhy z ulic města Prahy na počátku 20. století, vypravuje nejen o každodenním dění, ale i světě podsvětí a lidech na okraji společnosti.
Zdroj fotografií: Památník národního písemnictví
Další místa na téma "Kudy chodili německy píšící spisovatelé a spisovatelky"
