Riegrovy sady
Narodila jsem se v Praze, v městě s kamenným mostem nad Vltavou, v městě, které důvěrně znám. Věřím, že i města mají paměť. Kulatý plácek v Riegrových sadech, obehnaný křovím a dnes už vzrostlými stromy, si nás jistě pamatuje. Kdysi patřil holčičkám, jež si tady hrály s míčem nebo na honěnou. Nad pláckem stoupal smích a veselé pokřikování se mísilo se švitořením vrabců. Byl to náš ostrůvek bezpečí, protože naše maminky byly blízko. Seděly na skládacích židlích, které lemovaly promenádu s výhledem na panoráma města v oparu letního dne. Hubená babka s velkou koženou brašnou prodávala lístky k sezení jako průvodčí v tramvaji. Maminky se mezi sebou bavily německy a ty holčičky chodily do německé školy.
V rozlehlém parku byla ještě další hřiště; velké, kde výrostci hráli fotbal a pokřikovali na sebe v jadrné češtině, a malé, pro menší děti. České holčičky si tam hrály „na babu“ nebo „nebe, peklo, ráj“. Byla to i naše oblíbená hra. My jsme jí ovšem říkaly „Himmel und Hölle“…
Riegrovy sady, 1907
Zdroj textu: TOMANOVÁ-WEISOVÁ, Helena. Setkání v Praze =: Begegnungen in Prag. Prag: Argo, 1996, S. 43.
Zdroj fotografie: Archiv Hl. města Prahy
Další místa na téma "Kudy chodili německy píšící spisovatelé a spisovatelky"
