Kavárna Kandelábr

Skvělý nápoj tu podávají, tenhle osmdesátiprocentní čaj s rumem, který tak příjemně hřeje v žaludku – ale nakonec je to přece jen snídaně, protivný, kategorický závěr krásné, nedávno započaté noci. Světská sláva polní tráva…

Paní Jemelková, eště jeden vosmdesátistupňový dvacetiprocentní za pět, ňáký máčení a dvě retky.

Paní Jemelková postaví sklenici pod ústí mosazné trubky, otočí kohoutkem doprava a pustí do sklenice esenci, do ní pak přileje horkou vodu. Potom vytáhne makovou buchtu k „máčení“ a podá zákazníku dvě športky. Ví docela dobře, že objednávkou retek – tak se zkracuje výraz cigaretek v pokročilé noční době – se míní jedině športky, aby útrata dělala okrouhlou sumu 20 haléřů.

Paní Jemelková strčí dvacetník do plechovky, svého trezoru zajištěného proti ohni i proti vloupání. Dvanáct procent patří „kavárnici“. Není samostatná podnikatelka, nýbrž zaměstnankyně Kleinovy továrny na likéry U červené hvězdy v Karlíně. Pojízdná čajovna je majetkem továrny, která dodává esenci, v níž už je čaj, rum a cukr, a celou tržbu bez dvanácti procent musí paní Jemelková odvést…

Kavárna Kandelábr. Vlastně se tyto pohostinné lokomotivy stojící v noci na nárožích jmenují oficiálně jinak. Na voze je zlatými písmeny nápis „Ambulance horkých nápojů“. Ale výraz se neujal. Není až ani přiléhavý. Ovšem, čajovna je ambulantní a kolem deváté hodiny se nám naskýtá ne sice už neobvyklá, ale přesto přece zvláštní podívaná: ulicemi jede malá lokomotiva tažená psem. Potom však zajede na své stanoviště, které má už léta letoucí a vůz ani pes se nepohnou až do rána…