Bejt tahara – dům očisty

Bejt tahara neboli Dům očisty je v židovské tradici posvátný prostor, kde jsou zesnulí připravováni k pohřbení podle předpisů a rituálů židovského náboženství.

Tahara – rituální očista

Slova tahara je od hebrejského „tehor“, což znamená čistý. Jedná se o obřadní omývání těla zesnulého členy Chevra kadiša, což přeloženmo znamená „svatého společenství“, často skupiny dobrovolníků. To, že poskytují toto rituální očištění, je povážováno za akt takové laskavosti, že nemůže být nikdy oplacena.

Celý proces začíná společnou modlitbou, při které se prosí o posvěcení této práce, prosí se o soucit čistotu. Následuje pak jemné mytí, kdy je tělo pečlově omyto, což je akt symbolizující jak fyzickou, tak duchovní očistu. Tento krok se provádí s maximální úctou k zesnulému a za všech okolností zachovává jeho důstojnost.Po umytí je tělo očištěno vodou v rituálu zvaném „tahara“. Tento akt znamená odstranění duchovních nečistot, přípravu duše na její návrat ke svému Stvořiteli. Zesnulý je poté oblečen do jednoduchého bílého rubáše známého jako tachrichim, symbolizujícího čistotu a rovnost ve smrti. Tyto oděvy jsou bez kapes, což zdůrazňuje, že si s sebou do dalšího světa nebereme nic hmotného.Tahara končí závěrečným souborem modliteb, které žádají, aby byl duši zesnulého poskytnut mír a věčný odpočinek.

Pohřeb

K pohřbu by mělo dojít co nejdříve, jak je to možné, vyjímku tvoří pouze šábes a židovské svátky. Této zásadě se říká „kavod ha med“ úcta k mrtvým. V dobách starověkého Izraele to byla nutnost, nyní není nutné dodržovat tuto zásadu tak strikně, ale včasný pohřeb je často uváděn jako součást psychologické podpory pro pozůstalé, aby se příliš dlouho nenacházeli v bezčasí mezi úmrtím jejich milovaného a samotným pohřbem.

Bývalo zvykem, že byly židovské hroby orientovány směrem na východ. Toto umístění je založeno na víře, že až přijde Mesiáš, mrtví budou vzkříšeni a povstanou tváří v tvář Jeruzalému, svatému městu. Pohřbívání probíhá v jednoduché dřevené rakvi, v Izraeli dokonce přímo do země. Pohřbívání do země hraje symbolickou roli znázorňující koloběh života. Pohřeb žehem není součástí židovské tradice, ale zajímavostí Nového židovského hřbitova v Praze je, že kvůli vysokému počtu smíšených manželství zahrnuje i pro judaismus netypické urnové pohřebiště.

Vzájemná podpora židovské komunity v době úmrtí

V židovské tradici hraje komunita v době smrti zásadní roli. Začíná to u Chevra kadiša, svatého pohřebního společenství, která zajišťuje, aby se zesnulým bylo zacházeno důstojně a s úctou podle židovského práva. Zapojení komunity pokračuje pohřbem, pohřbem a smutečními praktikami, jejichž cílem je uctít zesnulého a podpořit pozůstalé.
Přítomnost a podpora komunity slouží jako silná připomínka toho, že nikdo není v době zármutku sám. Židovské zvyky usnadňují společný přístup k truchlení a uznávají léčivou sílu sdíleného zármutku a společné podpory. Tento přístup vychází z pochopení, že život je vzájemně propojený a ztráta jednoho člověka má dopad na celou komunitu.

Smuteční rituál šiva

Šiva, což v hebrejštině znamená „sedm“, je sedmidenní období smutku, které začíná bezprostředně po pohřbu. Šivu dodržuje nejbližší rodina zemřelého, včetně rodičů, dětí, manželů a sourozenců. Toto období se vyznačuje několika klíčovými rituály, které mají truchlícím umožnit přemýšlet, vzpomínat a zahájit proces uzdravování v podpůrném prostředí:

• Truchlící mají podle tradice sedět na nízkých stoličkách nebo polštářích, což symbolizuje jejich smutek.
• Zrcadla v domě jsou zakrytá, což povzbuzuje truchlící, aby se soustředili spíše na svůj vnitřní odraz než na vnější vzhled.
• Nosí se roztržený oděv „keriah“ jako symbol rozervaného srdce.
• Do domu přicházejí návštěvy, aby truchlícím vyjádřili soustrast a podporu. Tento zvyk, známý jako „návštěva šivy“, zdůrazňuje odpovědnost komunity utěšit truchlící.

Po šivě následuje další období truchlení, které zahrnuje šlošim, třicet dní od pohřbu, a v případě rodičů truchlení pokračuje určitými obřady až do prvního výročí úmrtí (jahrzeit). Během těchto fází úloha komunity pokračuje, aby nadále poskytovala podporu a zajistila, že pozůstalí nebudou ve svém zármutku izolováni.